Bradavice

1. června 2008 v 16:10 | Tija |  ER
Liz jela na nástupiště 9a3/4. Měla jít do 4 ročníku Bradavické školy čar a kouzel. Jako její rodiče vystupovali Elion a Henry. Ani Brumbál nevěděl pravdu o Liz. Ta si zase změnila svou tvář, aby ji nikdo nepoznal. Teď měla čokoládové oči a blond vlasy.
Před nástupišti 9 a 10 se zastavila. Pozorně se rozhlédla o kolo a po chvíli prošla zdí mezi těmito nástupišti. Naskytl se ji úchvatný pohled. Před ní vesele vyfukovala velká červená lokomotiva. Po krátké chvíli nastoupila do vlaku a šla si hledat volné kupé. Našla ho až na konci vlaku. Vešla a zavřela za sebou.
Vlak se začal pomalu rozjíždět. Liz se dívala z okna na ubíhající krajinu. Vlak jel až do večera. K Liz si nikdo nepřisedl, proto se děsně nudila.
Když vlak zastavil, Liz spolu ostatníma vyšla z vlaku. Nacházela se v Prasinkách, jediné zcela kouzelnické vesnici. Tam si ji odchytil velmi velký člověk. Liz o takových už slyšela. Byli to poloobři.
"Ahoj, já sem Hagrid. Klíčník a šafářník v Bradavicích." Představil se.
"Ty teď pojedeš s děckama z prvního ročníku loďkama. Tak pojď." Vyzval ji.
V každé loďce seděli čtyři studenti.
Cesta loďkama se ji velice líbila. I Bradavický hrad byl krásný. V černé tmě se do výšky tyčilo mnoho věží. Vše bylo osvětlené.
Poté co vystoupili si je převzala přísná paní.
"Vítejte v Bradavicích. Jsem profesorka McGonagalová. Učím přeměňování a jsem ředitelkou Nebelvíru. Za chvíli budete zařazeni do kolejí. Jmenují se Nebelvír, Havraspár, a Zmijozel. Po celou dobu co tady budete bude vaše kolej něco jako vaše rodina. Za každý úspěch dostanete body a naopak za každé porušení školního řádu o body přijdete. Kolej s největším počtem bodů vyhraje ne konci roku školní pohár. Počkejte chvíli hned pro vás přijdu.
Řekla profesorka a odešla.
Za chvíli přišla zpět a odvedla je do Velké síně.
Dala před ně třínohou stoličku a na ní starý zchátralý klobouk.
Ten začal zpívat písničku:
"Za dávných dob,
když jsem byl mlád
a Bradavice též,
panovala tu jednota,
již jinde nenajdeš.
To čtyři věrní přátelé
rozhodli se spolu
zřídit tu ze všech na světě
nejlepší kouzel školu.
,Společně učme potomstvo,'
řekli a netušili,
že osud brzy zavelí,
aby se rozdělili.
Znal snad kdo lepší přátele
na celém širém světě,
než lstivý Zmijozel
s udatným Nebelvírem?
Snad pouze jeden další pár
o němž nebylo sporu:
Rowenu z hradu Havraspár
a Helgu z Mrzimoru.
Co zvrtlo se? Byl opravdu
tak špatný konec nutný?
Nu, já byl tam a povím vám
celý ten příběh smutný.
Dí Zmijozel: "Učme jen ty,
co nejčistší krev mají."
Havraspár zas: "My jen ty, co
nejchytřejší se zdají."
A Nebelvír: "Chci toho, kdo
odvahu má a sílu."
Jen Mrzimor byl ochoten
brát všechny bez rozdílu.
Prvotní přátel obavy
zdály se liché být,
vždyť každý z nich v své koleji
jen koho chtěl, moh mít.
A tak například Zmijozel,
jak říkal už prve,
dál ke studiu přijímal
jen mágy čisté krve.
V Havraspáru pak učit se
jen nejchytřejší směli,
Kdo k Nebelvírským patřit chtěl,
musel být ctný a smělý.
Ostatní vždy skončili
v dobráckém Mrzimoru
a mezi čtyřmi přáteli
nezdál se být stín sporu.
Tak v naší škole život šel
naoko bez potíží,
čas nesvárů a rozmíšek
už tehdy se však blížil
a čtyři mocné pilíře
bradavického hradu
zachvěly se a začaly
zápasit o nadvládu.
Zdálo se tehdy, že boj ten
v němž druh se s druhem bije,
neslavným koncem hrozí všem
a škola nepřežije.
Až jednoho dne po ránu
Zmijozel náhle zmizel,
a přestože pře ustaly,
v srdce nám vešla svízel.
Z té nerozlučné čtveřice
tři mezi námi zbyli,
koleje však se nikdy víc
jak dříve nespojily.
Teď Moudrý klobouk přichází,
vy víte co se chystá:
do kolejí vás rozřadím
na čtyři různá místa.
Letos však přidám něco víc
poslechněte co zpívám:
když dělím žáky Bradavic,
nepěkný pocit mívám.
Plním sic jen svou povinnost,
přesto se trochu zdráhám,
mám obavy, že škole své
do hrobu napomáhám.
Ach, vězte všichni, co tu jste,
že naše škola čelí,
jak nikdy ve svých dějinách
strašnému nepříteli.
Teď musíte se sjednotit,
za jeden táhnout provaz,
jinak se zevnitř zhroutíme,
tak zní má správa pro vás.
Však už jsem dost vás varoval,
co říct jsem chtěl, to víte.
Přistupte, ať do kolejí
se nyní zařadíte."
Chvíli na to začala mluvit McGonagalová.: "Až přečtu Vaše jméno, sednete si na tuto stoličku a Moudrý klobouk Vás zařadí do kolejí."
Jakmile viděla,že všichni chápou začala vyvolávat jednotlivé jména. Liz přišla až na úplně konec.
"Elizabeth Boltnová." Vyvolala ji.
Liz chtěla předstoupit,ale Brumbál se postavil a začal řečnit: "Slečna Boltnová k nám přechází z domácího učení do 4.ročníku. Doufám, e se k ní budete chovat jako by tu studovala od prvního ročníku." S tímto se posadil.
Liz si dala a hlavu Moudrý klobouk.
"Á mladá Raddleová." Promluvil k ní Moudrý klobouk. "Hmmm, čekal jsem tě tu už v prvním ročníku."
"Já vím, ale sem jsem nemohla." Přitakala Liz
"To je samozřejmě pravda, i teď bys sem nešla nebýt tvého brášky."
"Víte toho o mě víte víc než sem si myslela."
"Vidím ti až do duše. Ale nevím do jaké koleje s tebou."
"To je jedno, ale jestli můžu prosit tak tam kde je bráška." Poprosila ho.
"Nu že dobrá, ať je to tedy Nebelvír" Vykřikl už nahlas.
Liz šťastná, že se dostala do Nebelvíru a ne do Zmijozelu, vyskočila ze stoličky a rychlím krokem šla k Nebelvírskému stolu. Tam ji udělala místo nějaká ryšatá holka.
"Ahoj, já jsem Lily Evansová. Taky chodím do 4.ročníku." Představila se dívka. "To to jsou Emili Brownová a Sára Travianová." Domluvila.
"Ahoj, já jsem Elizabeth R.. Boltnová." Sekla se Liz. "Ale říkejte mi Liz." Usmála se na ně.
Holky si začaly povídat. Najednou se z druhého konce stolu ozval hlasitý smích.Liz se tam otočila a všimla si dvou kluků, kteří měli na svědomí ten randál, jednoho kluka co zadržoval smích a jednoho co se na ně obdivně díval.
"Kdo to je??" Zeptala se holek.
"Ten černovlasej co vypadá jako by se nečesal se jmenuje James Potter. Neustále otravuje a zve na rande tady Lily. Ten druhej co se tak blbě směje, se jmenuje Sirius Black. Na něj pozor je to známí sukničkář. Ten co se na ně tak zbožně dívá, je Petter Petigrew. Nejpitomější z ročníku. A asi nejnormálnější a taky poslední z té známé party je Remus Lupin." Prozradila ji Sára.
"Hmm. Ti asi nebudou nejhodnější." Zažertovala Liz.
"To teda nejsou. Neustále mají školní tresty, kvůli pitomím vtípkům. Radši se jim vyhýbej." Řekla naprosto vážně Lily.
"Nevypadají moc nebezpečně." Řekla Liz.
"Jo, nevypadají, ale opak je pravdou. Přidala se Emili.
Poté už se žádná z nich o Pobertech nezmínila. Po hostině se zvedly a šly na kolej.
"Ahoj Evansová. Nechceš se jít se mnou projít?" Ozvalo se najednou za nimi. Holky se otočily a uviděly Poberty. Ten co mluvil byl James. Teprve teď Liz pochopila, proč je holky nemají rády.
"Ne. A odpal Pottere." Sykla Lily.
"Ale nebuď nerudná a pojď se mnou." Přemlouval ji James.
"Tak ji nech. Copak máme tu novou žačku. Já jsem Sirius Black, tohle individium, které není učesané se jmenuje James Potter. (James ho přerušil kopancem do nohy a Liz se málem rozesmála, jen Lily, Emili a Sára zůstali chladné) Ten malej a tlustej je Petter Petigrew a ten poslední je Remus Lupin." Domluvil
"Ahoj. Já jsem Elizabeth Boltnová." Představila se Liz a chtěla odejít.
"Počkej přece. To si s námi ani nepopovídáš." Zastavil ji James.
"Nemůžu. Kdyby se to dozvěděl můj otec tak by vás zabil. A to já nechci. Už zabil dost lidí, ale už šel do důchodu. Jenže klidně by se vrátil zpět, aby vás zabil." Podívala se na ně soucitně Liz a odešla. Holky chvíli ohromeně stály, ale nakonec šly za Liz.
"Liz, počkej." Zavolaly na ni.
"Co je??" Dotázala se.
"Kam utíkáš?? Vždyť ani nevíš kde je naše kolej." Řekla Lily.
"Jo. To nevím. Ale to sem tam měla zůstat?? Samy jste mě před nimi varovaly. A navíc, stáli tam a zírali na mě jak na svatý obrázek." Odpověděla Liz.
"To je sice pravda, ale na nás si počkat mohla." Vyčetla ji Emili.
"Jo. Ale jak tam stáli a dívali se na tebe, zato tě odvedu na kolej a zapomenu, že jsi nás tam nechala." Smála se Sára.
Pomalu se odebíraly na kolej a přitom si povídaly.
"Jak si to stihla tak rychle vymyslet??" Zeptala se ji Lily.
"Já si to nevymyslela." Hájila se Liz.
"Jo, to ti tak věřím. Tvůj otec je masový vrah v důchodu." Řekla předstíraně vážným hlasem.
"No tak něco sem si vymyslela. Můj takzvaný otec ještě není v důchodu a ani se tam nechystá." Povzdechla si Liz.
Holky se rozesmály.
"Z nás si srandu dělat nemusíš." Upozornily ji.
"No jak myslíte." Pokrčila rameny Liz.
Po pár vteřinách se dostaly do společenské místnosti a šli spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama