Hrůůzné zjištění

1. června 2008 v 16:17 | Tija |  ER
Rem se vrátil až večer. Liz však již spala. Usla na sedačce ve společenské místnosti. Rem se nad tím jen pousmál. Klekl si k ní a snažil se ji probudit. To se mu však nepovedlo. Povzdechnul si. Jeho svědomí mu nedovolovalo ji tam nechat. Vždyť čekala na něho. Ve chvíli, kdy už i nevěděl rady, se do společenky přihrnuli ostatní poberti.
"Co to tu provádíš?" Ptal se ho Sirius (mimochodem už se přenesl přes to, že spolu ti dva chodí, dokonce jim to i přál).
"Snažím se ji vzbudit. Nemůžu ji tu jen tak nechat."
"Tak ji vem k nám do pokoje. Nikomu to vadit nebude a ty ji tu nebudeš muset nechat." Navrhl James.
"Jo, taky pravda." Rem vzal Liz do náručí. I sní se postavil a odnesl ji do jeho pokoje. Tam ji položil na postel. Poberti šli celou dobu za ním.
"No jen, aby potom ráno nevyváděla." Zažertoval James.
"Nestraš." Okřikli ho ostatní.
Všichni se převlékli (až na Liz) a ulehli do postelí. Rem si lehl vedle Liz. Objal ji. S úsměvem se na ni podíval, pohladil ji po vlasech a dal ji pusu na vlásky. Ona otevřela oči.
"Spi." Řekl ji potichu Rem.
"Kde to jsem???" Zeptala se.
"To je teď jedno, spi." Zašeptal zase Rem. Liz již byla úplně vzhůru. Otočila se na Rema. Ten se na ni usmál. Liz se taktéž usmála. Hlavu si položila na jeho hruď. Cítila jak mu tluče srdce. Užívala si toho pocitu. I on byl rád, že je blízko něj. Liz ho políbila. Rem ji polibek opětoval. Líbali se dlouho. Rem ji začal líbat na krk.
"Měli bychom jít spát, jinak zítra nevstanem do školy." Zarazila ho Liz. Rem ji přestal líbat.
"Asi máš pravdu. Na školu jsem úplně zapomněl." Usmál se na ni. Liz si dala hlavu zpátky na jeho hruď.
"Dobrou noc." Zašeptala.
"Dobrou."
Asi o hodinu později, kdy už Rem spal, nemohla Liz ještě pořád usnout. Najednou něco zaklepalo na okno. Liz se lekla. Vstala a šla se podívat co to bylo. Na okně seděla nějaká sova. Byla celá špinavá. Její tělíčko bylo tak chudé jako by již dlouho nedostala najíst. Také to vypadalo, že má zlomené křídlo.
Liz ji otevřela okno. Jakmile si vzala sovu do náručí, poznala ji. Vždyť to byla její sova!!! Zhrozila se (Liz). Co se ji asi mohlo stát (sově)?? Liz dlouho neváhala. Okamžitě vzala sovu a šla za Hagridem. On ji pomůže.
Rychle probíhala chodbami Bradavického hradu. Doběhla až k Velké síni. Tam ale stála McGonagalová. Liz chtěla jít jinudy. Ale bylo pozdě. McGonagalová si ji všimla.
"Co děláte tak pozdě na chodbě, slečno Boltnová???"
"J-j-já." Snažila se něco říct Liz, ale nic ji nenapadalo.
"Znáte pravidla. Uděluji vám školní trest na zítřek. A také odebírám…" S tím se sekla. Všimla si malého uzlíčku v Lizině náručí.
"Co to sebou nesete??"
"No.. To je moje sova. Před chvíli přiletěla a vypadá to, že má zlomené křídlo. Tak jsem chtěla jít za Hagridem, jestli by ji neošetřil." Našla ztracenou řeč Liz.
"Ale proč, to zvířátko nesete tak pozdě v noci?? To by nepočkalo do rána??"
"Nechci, aby se ji stalo něco vážnějšího."
"Dobrá. Za Hagridem Vás doprovodím. Pojďte." Vzdala to McGonagalová.
Za chvíli už byly u Hagridovy hájenky. McGonagalová zaklepala na dveře.Za nimi začal štěkat pes. Hned na to se začali otevírat dveře. Stál v nich Hagrid. V ruce měl kuš. S ní na ně mířil.
"Dobrý večír. Tedy spíš noc. Co Vás ke mně přivádí??" Sklonil kuš dolů.
"Potřebujeme tvou pomoc, Hagride." Řekla McGonagalová.
"Tak pojďte dovnitř." Pobídl je Hagrid. Obě vstoupili.
"Čím můžu pomoci??"
"Moje sova se před chvílí vrátila do hradu. Ale asi má něco s křídlem. Mohl byste ji ošetřit." Požádala Liz a podávala mu svou sovu. Hagrid si ji vzal. Podíval se na ni (na sovu).
"Můžu ji ošetřit, ale je na tom dost špatně. Nemyslím, že by se jí tohle mohlo stát v přírodě. Myslím, že tohle udělal někdo naschvál. Asi kouzlem." Zhodnotil to Hagrid. Liz zalapala po dechu. Kdo by chtěl, aby se něco stalo ubohé sově?? Hagrid začal sovu ošetřovat.
"Jejda. Donesla ti zřejmě poštu." Řekl najednou a podal ji dopis. Liz se malinko usmála. Hned ji usměv zase zmrznul. Dopis pro Naumu teď leží u ni v ruce a ona nemá možnost jak ji ho dopravit. Liz byla v koncích. Vůbec nevěděla co dělat. Mezitím Hagrid ošetřil Lizinu sovu.
"Ta sova bude v pořádku, ale ještě si ji tu pár dní nechám. Přijď ke mně po škole a já ti řeknu, kdy si ji budeš moct odnést."
"Dobrá,, děkuji." Poděkovala Liz.
"My by jsme již měli jít. Dobrou Hagride." Rozloučili se.
"Dobrou paní profesorko, dobrou Liz."
McGonagalová přivedla Liz až k Buclaté dámě.
"Tentokrát ti trest odpouštím, ale příště jděte až ráno." Jakmile McGonagalová odešla, vyplížila se Liz ze společenky a šla k zakladatelům. Cestou, ale potkala Emanuela.
"Kam jdeš, Radlleová??"
"Co ti je do toho, Emanueli." Emanuel si povzdechl.
"Liz," oslovil ji jménem "nemůžeme začít spolupracovat?? Ty chceš najít svého bratra a já chci odtud odejít. Dosáhneme toho jen, když budeme spolupracovat. Ty mi řekneš, co jsi zjistila a já řeknu tobě, co jsem zjistil já. Tím ho rychleji najdeme a oba budeme spokojení." Navrhl.
"Asi máš pravdu." Přiznala Liz "Ale já tentokrát nemám čas hledat brášku. Potřebuji se okamžitě dostat k Naumě. Mezi elfy jsou smrtijedi a já mám strach, aby se jí nic nestalo."
"Vždyť to je úplně jednoduché. Zapomněla jsi, že se umíme přemisťovat a ty ještě teleportovat?? Teleportovat se můžeš i odtud." Vyřešil to Emanuel.
"Na to jsem úplně zapomněla. Moc děkuji." Usmála se na něj.
"Počkej! Můžu jít s tebou. Tady je nuda. Už se mi začíná stískat i po válce mezi temnými mágy a normálními mágy." Požádal ji.
"Tak se mě chyť." Emanuel se ji chytl a Liz je oba teleportovala na náměstí u elfů. Oba ihned zalapali po dechu. Celé náměstí bylo zničeno. Všude se povalovalo spousta harampádí. Okamžitě se šli podívat zda tu někdo není. Po dlouhém hledání zjistili, že tam nikdo není. Šli se proto podívat i jinam. Nikde nikdo. Jako by se po všech slehla zem. Chyběl jim jen jeden dům. Vešli dovnitř. Vše bylo rozházeno. Pomalu procházeli všechny pokoje. V prvním patře nenašli nic. V druhém našli ženu. Liz ji poznala. Byla Elion. Ještě žila.
Promluvila: "Liz, byli tady smrtijedi. Všechny odvedli. Naumu odtud stihli odvést mágové."
"Dobrá, klid, Elion. Vše bude v pořádku." Uklidňovala ji Liz.
"Nebude. V posílce je Klára. Prosím tě postarej se o ni."
"Však se o ni postaráš sama. Jen co se uzdravíš."
"Neuzdravím. Pomoc ostatním." Vydechla ztěžka Elion. Po chvíli už nedýchala. Liz se rozplakala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama