4.kapitola

1. srpna 2008 v 18:32 | Tija |  Návrat domů
Ahóóóóóój!! Jsem domáááá!! Už pěéét dnííí!! A mám tu pro Vás kapitolkůůů. Je sice o ničem, ale alespoň něcóóóó. A je i děéééésně krááátká.
Chech... sem se dneska zbláznila, takže si nevšímejte těch věčně děsně dlouhých písmen v tomto oznámení.
Dobrááá. A teď kráááásnééé počtenííí. A pokusííím se Vám sem sepsat pár jednoráázovek, kteréé jsem stihla na tááááboře. Jen pozor... zdají se mi trochu víííííce depresivníííííí. No... prostě nečekejte krááááásnééé a šťastnééééé koncééé.

4.Kapitola
Sedím v domě Weasleyů a čučím do blba. Asi by Vás zajímalo, co tu dělám, že?? No, tak abych začala od začátku. Emanuel mi navrhl, že bych mohla poznat tátu aniž by on věděl, že žiju. Přece jen kdo by chtěl říkat cizímu člověku: "Hele… zdravím. Víš o tom, že jsem tvá dcera?? Ne?? Tak ti to říkám." To je vážně na hlavu. A navíc si stejně myslím, že by to nepřijal.
No, tak Emanuel mi navrhl, že bych mohla vystupovat jako jeho dcera a tím se dostat do řádu. Jednoduché, ale připadám si jak bych je tu všechny klamala. Já je vlastně klamu, ale to je jedno.
Teď právě sedím, čučím do blba a čekám až skončí jejich docela hloupá porada. Jen by mně konečně zajímalo, co tam neustále tak dlouho řeší. Vážně nechápu proč mají ty porady dlouhé i pět hodin. Co tam tak dlouho řeší?? Vždyť stačí jednoduše říct, co se kde děje a jít domů, ale oni né. Oni musí ještě vše titěrně probrat.
Povzdechnu si. Kdyby tu byl alespoň někdo s kým se dá mluvit. Jenže nikdo tu není. Ron je nějak nemocný (nemůžu si vzpomenout, co měl mít za nemoc), ostatní mladší lidé z tohoto domu jsou povětšinou ve škole. A ti starší se tu zdrží jen na porady a občas tu zůstanou. To jsem je tedy za ty dva měsíce nestihla poznat.
No, asi bych měla upozornit, že rodiče mi dovolili tu zůstat a do školy půjdu za týden. Takže ještě týden a musím domů. Už se tam těším. I na školu. Alespoň už nebude taková nuda. S holkama to na diskotéce rozbalíme a bude. Jenže tady musím sedět doma, aby nikdo nezaútočil. Jestli mně takhle budou hlídat i když budu doma, asi se zblázním. Možná by Vás zajímalo, proč mně tak hlídají. No, jak jsem se po dlouhé době dozvěděla od Emanuela, všichni mají za to, že jsem vnučka brumbála. A toho se chtěl Voldy zbavit. Takže teď i pro něj prý znamenám velkou hrozbu. Což je hrozný. Můj vlastní dědeček mně chce zabít. Alespoň nejsem jediná. Chce zabít i Harryho, který, jak víte z minulého vysvětlování (to tu nebylo, ale stačí mít přečtenou Elizabeth) je také jeho vnukem. Voldy chce asi vybít celou svou rodinu, aby ji nemusel živit a učit. Tak tomu se říká skvělí dědeček, přímo ukázkový. Oid něj by se mohli učit všichni (doufám, že tu ironii přímo slyšíte, i když to je jen na papíře).
Od doby, co vím o kouzlech se u mě ukazují nějaké schopnosti (metaformágství a další). Emanuel říká, že to jsou prý rodové, ale neukázaly se dříve, jelikož jsem nevěděla o kouzlech ani o svém původu. Takže když se to dozví Harry taky je dostane, čímž by se zvýšily jeho šance zabít Voldyho. Jenže nikdo mu to neřekne, ta je znevýhodněn.
Své nové schopnosti se snažím naučit používat. Ale nikdo z řádu o nich nesmí vědět, což je trochu těžké, když Vás při večeři přepadne schopnost telepatie. Pak slyšíte myšlenky od všech v místnosti, jelikož s tím neumíte zacházet. Chech… alespoň jsem se mohla vymluvit, že mi je špatně.
Konečně se po dlouhatááánské době otevřou pitomé dveře od kuchyně. Z nich pomalu začnou vycházet lidé. Jeden po druhém. Ještě pořád o něčem diskutují. Když si mě všimnou, tak povětšinou zmlknou. To znamená, že to nemám slyšet.
Teď právě ze dveří vychází Nymfadora, to je ta, co jsem ji potkala na procházce po Anglii. Je to ta růžovláska. Zmínila jsem se už, že je to čarodějka a že je z řádu?? Pokud ne zmiňuji se teď. Jo a ještě, vzala si mýho biologickýho otce. Takže je to prakticky má nevlastní máma. Což znamená, že mám mladšího brášku. A ještě nikdy jsem ho neviděla. To je směšné. A docela dost. Neznám celou svou rodinu jako rodinu. Spíše oni nevědí, že já patřím k nim do rodiny a že oni jsou příbuzní (jako třeba Harry s otcem). No, nějak jsem se do toho zamotala, tak radši s tímhle vysvětlováním končím.
Nymf se na mně usměje a zamíří ke mně. Předtím ještě něco pošeptá otci (mýmu). Ten jen kývne.
"Ahoj." pozdraví mně Nymf, jakmile ke mně dojde.
"Ahoj." usměju se na ní.
"Jakpak se máš??" zeptá se.
"Jde to. Ty??" oplatím ji zdvořile otázku.
"Celkem dobře." odpoví (*ehm… lidi, kdo ví o čem se holka může bavit s nevlastní mámou, která o tom ani neví??).
"Copak dělá Teddy??" optám se na brášku. Už bych ho i ráda viděla, ale oni ho nikdy nevezmou na poradu. Ještě štěstí, že něm Nymf už mluvila, jinak by jí bylo divné, že o něm vím. Ale přece musím být informovaná o vlastní rodině. Sice až od 17, ale to je jedno. I to se počítá.
"To co každé půl roční dítě." zasměje se. "Batolí se. Pomalu mu začínají růst zoubky. Naštěstí ještě nemá dost rozumu, aby začal s neplechami." vyjmenovává s úsměvem.
"Aha. A já myslela, že kouzelnické děti se chovaj jinak než mudlovská." nadhodím s legrací. "Třeba, že už chodí do školy a učí se první kouzla." hraju si na vážnou. Nymf nade mnou jen kroutí pobaveně hlavou.
"Tak to doopravdy ne." ničí mi iluze o kouzelnících, které jsem ani neměla. Kdybych je měla, byla bych asi idiot. Počkat, já JSEM idiot.
"No nic. Asi tě budu muset opustit. Tedd by zřejmě chtěl jídlo." rozloučí se se mnou a odchází pryč.
"Měj se." stihnu ještě říci. Tak tohle byla krásná ukázka rozhovorů s Nymfadorou. Vždy jsou krátké a prakticky o ničem. A táta je v té době vždycky v tahu, tak jsem s ním ještě nikdy nemluvila. Teda kromě chvíle kdy nás seznámila Nymfa. Ale to byly snad tři slova, typu "těší mně, nashledanou". Toho teda moc není. Ale co se dá dělat.
"Anno, copak tu sedíš tak sklesle." přijde za mnou o pár minut později paní Weasleyová.
"Ale nic." usměju se na ni. Přece ji nemůžu říct, co mně trápí! Ona o tom nic neví!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama