Prolog- zrod Shego

1. září 2008 v 8:18 | Tija |  Shego
Dávám tu pro ty, co v infu viděli ještě první obrázek Shego nový, který jsem změnila.

Prolog- počátek zrození Shego (čti Šígou)
Procházím se se svou nejlepší kamarádkou po městě. Mé delší černé vlasy vlají ve větru.V jasně zelených očích mi září hvězdičky štěstí.
Asi bych se měla představit. Jmenuji se Sarah Sibová. Je mi 14let a chodím na Pražské gymnázium.
Má kamarádka má kratší černé vlasy a zářivě modré oči. Jmenuje se Sára Slagová. Také ji je 14let a chodí do se mnou do školy.
Poznaly jsme se asi před rokem. Tehdy jsem přestupovala z Orlovského gymnázia do Prahy. S rodiči jsme se tam přestěhovali kvůli jejich práci. Tenkrát jsem za to na ně byla naštvaná, ale teď jsem ráda. Strašně ráda.
Právě jdeme kolem Pražského hradu. Je to mohutná a krásná stavba. I když kolem ní chodím již rok, ještě jsem si nezvykla na jeho krásu (v životě jsem ten hrad neviděla, takže jestli to není správně, neukamenujte mě).
Se Sárou si povídáme o různých věcech. Je to jediný člověk, kterému věřím. Nebojím se jí cokoli říci. Ona mě vždy pochopí a poradí mi. Jsem za to ráda.
"Sirius je prostě úžasný." rozplývá se právě. Kdyby jste to nepoznali, mluví o Siriusovi Blackovi z Harryho Pottera. Obě jsme do této knížky zažrané. Prostě ji milujeme. Jen nikdy nepochopím, co na Sirim vidí. Vždyť je to jen krásný sukničkář a později vězeň v Azkabanu. Tak co je na něm tak úžasného??
"V čem??" vyslovím svou otázku nahlas.
"Ve všem. Jak vypadá, jak se chová. Je prostě dokonalý." sní dál.
Rezignovaně protočím oči v sloup. Tohle ji nikdy nevymluvím. Vždy si tohle bude myslet. Je do něj zamilovaná až po uši. Radši už nic neříkám a snažím se přejít její snění o "naprosto úžasném" Siriusovi Blackovi.
Mně se nikdo z HP nelíbí. Mám radši reálné kluky. Třeba takový Ivan (slint). Nejhezčí kluk z celé školy. Sice trochu plachý, ale to nevadí. To se poddá. Všechny jeho další úžasné vlastnosti tuhle převyšují.
"Posloucháš mě vůbec??" vytrhne mě ze snění rozhořčený hlas kamarádky. A já bych ráda ještě snila o Ivanovi.
"Jasně." zalžu nepřesvědčivě a divně se zazubím. Jenže Sára mě zná příliš dobře. Pozná, když lžu.
"A co jsem říkala??" ptá se s potěšením v hlase, že zase poznala, že lžu. A ta její otázka je pěkně zapeklitá. Hádám, že mluvila o Sirim, ale to by jí bylo jedno jestli ji poslouchám.
"Nevím." přiznám se neochotně. Tím Sáře na tváři vyčaruji mírně povýšený výraz.
"Ptala jsem se kdo se tobě líbí." upozorní mě. Trochu se zaseknu. O těchhle věcech nerada mluvím i s ní.
"Ivan." řeknu nakonec a zrudnu jak rajské jablíčko.
"Co?? On?? Co se ti na něm může líbit??" nechápe. Ani se tomu nedivým. Ona nemá ráda typ kluků jako je Ivan. Ona radši černovlasé, modrooké sportovce. Jenže Ivan má krásně blonďaté vlásky a medové očíčka. A vůbec není sportovec. Teda sport umí, ale moc se mu nevěnuje. Je spíše šprt.Věcně zalezlej v knížkách. Já taky miluji knížky.
"Prostě se mi líbí." odbiju ji.
Sára si povzdechne. Tohle nikdy nepochopí. Ona by o Sirim básnila i před úplně neznámým člověkem. Je prostě zvláštní.
Chvíli jdeme beze slov. Jen tak vedle sebe. Obě přemýšlíme o něčem jiném. Já přemýšlím, co za knížku si přečtu až budu doma. Nemůžu si vybrat.
Najednou se ozve výstřel. Leknu se. Co to je?? Do zorného pole se mi dostane muž asi 170centimetrů vysoký s kuklou na hlavě a pistolí v ruce. Zase střílí. Všechny rány jsou mířeny do davu. Jedna i naším směrem.
Ulicí se ozývají výkřiky hrůzy a zoufalství. Mnoho lidí padá na zem po zásahu kulkou.
Nedokážu normálně uvažovat. Celou mou mysl zamlžil strach. Chci utíkat, ale nohy mám jako z olova. Nejdou ani zvednout ze země. Chci vykřiknout, ale jako bych ztratila hlas. Chci se alespoň otočit k Sáře jestli je v pořádku, ale žádné svaly mě neposlouchají.
Jako ve zpomaleném filmu vidím kulku. Vidím jak se blíží. Ale nemíří na mě nývrš na Sáru. Krev mi tuhne v žilách. Konečně najdu hlas a zděšeně, s panickou hrůzou, vykřikuji.
Vedle sebe uslyším taktéž výkřik a poté tupý náraz. Konečně mě svaly začnou poslouchat a já se otočím. Uvidím tu největší hrůzu. Tu nejhorší věc. Sára leží na zemi. Pod ní je menší kaluž krve. Ta se pořád zvětšuje. Sára nejeví známky života.
Okamžitě si k ni klekám. Ani nechápu jak to, že se už můžu pohnout. Nevnímám slzy tekoucí mi po tváři. Třesu se svou kamarádkou, mluvím na ni. Jako bych doufala, že ta kaluž krve zmizí, Sára otevře oči a řekne: "To jsem tě dostala, viď??" Jenže nic takového se neděje.
Všude kolem je zmatek. Ozývají se sirény. Já jen sedím, pláču a tisknu k sobě chladné tělo Sáry.
Spustí se déšť. To snad nebe pláče nad mrtvými. Kolik životů bylo zbytečně zmařeno?? Nevím a radši ani vědět nechci.
Někdo mě násilím odtrhne od Sáry. Jiný ji zkouší tep. Pak vyřkne tu nejhorší větu. Větu, která mi od základů mění život.
"Je mrtvá." oznámí svým kolegů. Věděla jsem, že už tu není, ale ještě horší je to slyšet. Když to někdo řekne nahlas.
Prudce s z rukou člověka, který mě až to teď držel, a utíkám pryč. Slané slzy mi tečou po tváři a míchají se s dešťovými kapkami.
Nevím kam běžím. Chci jen co nejdál odtud. Z toho prokletého místa.
Zastavím se až v nějakém parku. Všude jsou stromy (*že by lesopark??). Z očí mi nepřestávají téct slzy. Ani déšť neustal.
Zvednu zrak k obloze. Kapičky vody smáčí mou tvář. Spojím k sobě ruce. Prosím. Prosím, aby se vrátila. Aby se zase smála. Sice nevěřím v Boha, ale přesto ho v této chvíli prosím.
Ač si to neuvědomuji, tahle chvíle mě změnila. Hodně změnila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nnnn nnnn | 4. září 2008 v 18:02 | Reagovat

Zajímavý...pěkná povídka a hlavně nádherný nápad...těším se na pokračování. :)

2 Agnes Lore-Ley Agnes Lore-Ley | Web | 12. září 2008 v 19:40 | Reagovat

Zajímavé....krásně napsané a dokonce tam byl i strhující děj...=D

Jen se mi budeš na ICQ zpovídat za to, co ti vadí na tom úžasném sexy dokonalém Siriovi Blackovi XD =D =D

3 tija12 tija12 | E-mail | Web | 14. září 2008 v 16:34 | Reagovat

Uvidíš, že jí se líbit nemůže. Ale neřeknu proč.

4 pajulka pajulka | 17. srpna 2009 v 21:44 | Reagovat

moc hezoučké, i když smutné. Umíš skvěle psát povídky. :-D

5 tija12 tija12 | 23. března 2015 v 8:39 | Reagovat

konečně něco normálního.. aspoň trochu.. za tohle se nemusím úplně stydět.. :) ale i tak by to mohlo být lepší.. :)

6 tija12 tija12 | 23. března 2015 v 8:39 | Reagovat

jen ty obrázky tam jsou zbytečné.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama