Moudrý klobouk

28. listopadu 2008 v 17:18 | Tija |  Souboj magií
Tak. Máte tu novou kapitolku. Trvalo to sice dlouho, ale dočkali jste se. Chci ji věnovat všem, co okomentovali minulou kapitolku (Sunny, Blytonka).
Berte to ode mně jako dárek k mým narozeninám, které jsem sice měla už 16., ale to určitě nikomu vadit nebude.
Užijte si kapitolku a komentujte.
Tija



3.Kapitola

Nela byla konečně propuštěna z ošetřovny. V Bradavicích se vše vrátilo do normálu. Sice ještě sem tam někdo hádal, co se stalo s dívkou, která se zde asi před dvěmi týdny objevila, ale nikdo na nic nepřišel. Žádný studen či studentka nevěděli, jak vypadala, tak ji ani nebudou moci poznat. To bylo Neliino neskutečné štěstí.
Zrovna je čas oběda. Dokonce i největší opozdilci již dorazili do Velké síně. Až za zavřenými dřevěnými dveřmi jde slyšet lomoz špitajících studentů a někdy i hlasité mlaskání.
Nela stojí za těmi mohutnými vraty a netrpělivě čeká až se otevřou. Na sobě má oděn školní úbor. Tedy černou sukni sahající zhruba do půl lýtek ("to je nějak moc dlouhé, ne?" komentovala to v obchodě Nela), zbytek noh kryjí černo-bílé punčochy. Bílou barvu brzy vymění barva dívčiny budoucí koleje. Na bílou koši si oblékla dlouhý černým plášť.
Csss. Jsem si do teďka myslela, že kouzelníci mají tu špičatou roztomilou čepičku! A ono nic. A ještě jsem měla za to, že nebudu muset nosit tu úděsnou kravatu. Myslím, že by byla lepší k oběšení než k normálnímu nošení. Chjo, už abych byla někde zařazená.
Ve chvíli, kdy si toto pomyslela, se otevřel vchod do síně. Hluk zmizel. Teď se všichni studenti zvědavě dívají k Nele.
Děvče se zhluboka nadechne a vchází svým budoucím spolužákům do zorného pole. Pomalým a rozvažným krokem kráčí vstříc svému osudu. Na tváři ji lze vyčíst nervozita a nejistota.
Tak, a za chvíli bude vše hotovo. Jsem zvědavá podle čeho zařazují. Nemám sebou pomůcky na rituály, tak bych asi neměla čarovat. Ale kdo ví? Třeba tu budu muset umět používat meč. Ale to by znamenalo, že se nikam nedostanu. Zatraceně, proč mi nikdo neřekl, co bude mým úkolem?
Nádech, výdech, nádech, výdech. To zvládneš. Ať to bude cokoli, ty to zvládneš. Zvládneš to.
Čtyři plné stoly ji ostražitě pozorovali. Často s asi nestávalo, aby uprostřed roku přišel někdo nový. Hnědovláska si jich ale nevšímala. Nevšímala si zaujatých pohledů některých chlapců ani vlídných pohledů pár dívek, připravených se pokusit stát se jejími kamarádkami. Přehlížela, že nad každým stolem se vznáší vlajka s erbem koleje, že strop vypadá jako nebe, že bledě modré zdi jsou ověšeny obrazy s mluvícími postavami.
Jediná věc, která upoutávala její pozornost byl pátý, poslední, stůl. Za ním sedělo několik profesorů. V úplném čele se nacházel Brumbál s přátelským úsměvem a uličnickým zářením v očích. To ji ještě více rozrušilo. Možná to má znamenat, že to bude těžké, možná ne.
Po celkem krátké době, která pro ní byla jako několik hodin, konečně stanula před vyvýšeným místem. S přísným pohledem tam na ní čekala starší paní s drdolem na hlavě. Její hábit se pyšnil jemně fialovou barvou. V ruce držela starý ošuntělý klobouk. Vedle ní stála třínohá stolička.
Profesorka si odkašlala. "Sednete si na stoličku a moudrý klobouk Vás zařadí." Promluví. Jde na ní vidět, že není zvyklá mluvit jen k jednomu člověku.
Nela se zhluboka nadechne, na vteřinu zavře oči a dojde ke stoličce, kde si sedne. Brzy na to ucítí na hlavě klobouk.
Zajímavé, zajímavé. Ozve se jí v hlavě po chvíli. Velice zajímavé. Tohle jsem nečekal. Ještě nikdy jsem neslyšel o jiných kouzlech než jsou ty, co se učí v Bradavicích a najednou mám zařadit jednu dívku, co ,pro nás zvláštní, kouzla používá.
Co? Co my to leze do hlavy? Nechápe nic hnědovláska. Trochu se zamračí.
Ach, já se asi zapomněl představit. To jsem to neuctivý. Ale musíš mně omluvit. Jsem již stár a nikdy jsem se sám nemusel představit. Já jsem moudrý klobouk a budu tě zařazovat do koleje.
Ach tak. A jak jste to myslel se zvláštními kouzly a to, že používám jiná kouzla než se zde učí?
No, naše kouzla jsou jiná. Neznáme nic jako Sabaty a rituály jsou také již tisíce let zapomenuty. U nás se téměř nedá kouzlit bez hůlky. Což u vás by zvládl snad každý.
Aha. Nechápu to, ale to nevadí. Jenže myslím že jsem tu pro to, aby jste mne zařadil. Kam tedy půjdu?
To se ještě uvidí. Kam by jsi chtěla jít?
Nevím. Ani mi ještě nebylo řečeno podle čeho se zařazuje.
Takže. Do Havraspáru chodí ti chytří, do Zmijozelu lstivý a zákeřní žáci, kteří si zakládají na čisté krvi a dokážou jít přes mrtvoly. Do Nebelvíru jsou zařazeni odvážní a ti, kteří mají srdce na pravém místě. Do Mrzimoru patří lidé, co se nebojí dát ruku k dílu a pomoci někomu.
To ke hezky vymyšleno. Ale Zmijozel se mi nelíbí.
Do Mrzimoru by jsi se hodila. Pomáhat umíš a asi by jsi tam i zapadla. Nebelvír by ti taky sedl. Srdce tvé je tak, kde má být. Havraspár by už pro tebe nebyl zas tak moudrý. Chytrá tvá hlava je, ale nemyslím si, že by to byla kolej pro tebe. O Zmijozelu bych neuvažoval ani chvíli. Tak kam tě zařadit?
To máte rozhodnout Vy kam půjdu.
Ach, to je těžké. Všichni studenti mají alespoň maličkou představu,kde by se jím líbilo. Hmmm, hmmm. Už vím! Ať je to tedy…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 happy happy | 4. prosince 2008 v 14:00 | Reagovat

Snad to bude Nebelvír, ty ostatní stojí za prd....

Hele, zařa´d ji do Zmijozelu, bude sranda!

2 Nakuta Nakuta | Web | 19. prosince 2008 v 18:22 | Reagovat

Moc hezké a jsem zvědavá, kam se dostane...:) Já bych byla spíš pro Nebelvír, než Mrzimor:)

3 Sunny Sunny | Web | 23. prosince 2008 v 23:23 | Reagovat

prepaaač že som sa sem dostala až taktoneskoro sorrryyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyy...:(((

...kapitolka bola krásná, somza Chrabromil všetkýmidesiatimi xDDD

4 tajnostka22 tajnostka22 | Web | 7. června 2009 v 9:18 | Reagovat

suuper kapitolka...idem rýchlo na ďalšiu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama