4.kapitola - Spolužačky

21. ledna 2009 v 21:41 | Tija |  Souboj magií
Konečně!! Volejte třikrát Hurá!! Podařilo se mi dokončit kapitolku. Je celkem bez děje a o ničem, ale mně se z nějakého důvodu líbí. Doufám, že i vám se bude líbit. :-)) A věnuji jí všem, kteří si jí přečtou. :D a jinak se mějte hezky a užijte si tu kapitolku i to, že známky jsou už uzavřený, tak se zas nemusíte půl roku učit :D.


14.kapitola
Ach, to je těžké. Všichni studenti mají alespoň maličkou představu,kde by se jím líbilo. Hmmm, hmmm. Už vím! Ať je to tedy… nebo to radši ne… tam by jsi moc nezapadla.

Hele, zařadíš mně konečně? To přece nemůže být tak těžké, když mi vidíte do hlavy, ne?
To by ses divila jak je to u tebe těžké. Bez jakékoli představy. No nevím, nevím, jestli na něco přijdu.

Tak se dívej klobouku pitomí. Pomyslí si Nela již dosti rozladěně. Jestli mně už konečně nezařadíš, tak na tebe pošlu moly a ti už tě rozežerou. Ani kouzla tě neochrání.
Ou jé. Jak tedy myslíš. Už tě zařazuji. Říká MK vystrašeně, jelikož ví, že to hnědovláska myslí vážně. Tak tedy… nechť se ti líbí v nové koleji, která nese název… NEBELVÍR!! Křikne konečně nahlas.

Dívka sundá z hlavy starý, teď již nemluvný, klobouk a jde si sednout ke stolu, který je vyzdoben do červeno-zlaté a nad ním vlaje vlajka, na níž je vyobrazen mohutný lev.

Nela si sedne vedle dívky vypadajících zhruba na její věk. Ta se na ní hned otočí.

"Ahoj. Já se jmenuji Isabella Stromová." Představí se děvče. Kolem jemného obličeje vlají temně černé vlasy. Upřímné oči medové barvy se dívají tak mile, že je téměř nemožné myslet si, že je zlá.

"Ahoj. Já jsem Nela Fidová." Oplatila jí představení hnědovláska.

"Odkud jsi k nám přestoupila?" zajímá se Is (neboli Isabella) zvědavě.

"Ehm…" znervózní naše hlavní hrdinka. "Byla jsem v domácím učení." Řekne nakonec pravdu, i když pro tyto lidi to může býti něco nenormálního.

"Aha. To jsi určitě nemusela dodržovat žádný školní řád ani nic podobného. To muselo být super."

"Zas tak hezké to nebylo. Musela jsem chodit do normální školy… ehm.. teda…" nemůže si vzpomenout jak oni to říkají. "do mudlovské školy." Svitne ji konečně.

"Páni. A nebylo o moc náročné?" zajímá se hned černovláska.

Nela pokrčí rameny. "Ani ne. Měla jsem na učení času dost."

"A nebude ti chybět mudlovská škola?" otravovala dále Isabella. Ani nenechala Nelu, aby se najedla, ač se stoly pod tíhou jídla už dávno prohýbali.

"Možná." Usmála se mile Nela a pokusila se nabrat si jídlo, avšak její nová ´´kamarádka´´ ji nenechala.

"A jak se ti tu líbí?" Ptala se dále a vzala si mísu, ke které právě mířila ruka nové studentky. Ta již začínala pomalu, ale jistě ztrácet trpělivost.

"Velice." Odpověděla zelenooká dívka a pokusila se nabrat si jídlo z jiné mísy. Té se ale dříve zhostila otravná studentka.

Kurňa. Doufám, že tu nejsou všichni tak otravní. Ani najíst se nemůžu. Ta holka toho buse muset asi sníst hodně, protože já se jídla jen tak nevzdám. Je jen škoda, že jsem se zas v někom spletla. Na první pohled vypadala na fajn holku, ale teď vím, že tomu tak není. Tahle má neschopnost mně jednou může stát život. A nejen mně.
Nela se v duchu zlověstně usmála a začala sahat po každé misce s jídlem, na kterou dosáhla. Brala to pomalu, aby měla Is možnost jí jídlo šlohnout před nosem. Takhle to za neustálého vyptávání šlo skoro půl hodiny. Pak už najednou černovláska neukradla další misku a tak se konečně mohla nebelvírčanka najíst.

Na talíř si nabrala bramborovou kaši a k ní pečené kuře. Hned se dala do jídla, jelikož byla vyhladovělá.

***



Ráno se Nela probudila ve zvláštní místnosti. Vše tu bylo do červené barvy. Očima hledala nějakou známou věc, ale nic nenašla. Jen všude samá červená. A pak jí to najednou došlo! Ta červená je závěs kolem její postele. Proto nevidí žádný nábytek ani nic podobného. Pořád však nechápe, co tu dělá.

Konečně se rozhodne vstát z postele. Jakmile stojí na nohou, odhrne závěs. Kolem se nachází ještě další tři závěsy. V každém rohu místnosti je něco podobné skříni. Naproti Nelininému lůžku se nacházelo okno. Dveře se tu objevili dvakrát. Jedny vedou určitě z pokoje někam pryč a druhé bůhvíkam.

Hnědovlásce konečně začíná docházet, kde že to je a proč. Právě stojí v jednom z nebelvírských dívčích pokojů. Společně s ní zde spí další dvě nebelvírčanky - Isabella Stromová a nenápadná Alicia Anna Gescheit [gešait]. S Alicií ještě nemohla mluvit, jelikož jakmile přišla z večeře, lehla si a okamžitě usla.

Nela se podívala na malý, do zlata laděný, tikající budík na jejím nočním stolku. Ten ukazoval přesně půl osmé ráno. Dívka se trošičku polekala, že zaspala, ale hned na to ji do hlavy udeřila myšlenka, že se nachází v Británii. Tady žákům škola začíná až v devět hodin. Po chvíli jí také došlo, že dnes převzala svou vládu nad týdnem sobota.

Ach jo! Dneska mi vše dochází nějak pomalu. Nejdřív nevím, kde jde se nacházím a pak, že ještě nemusím do školy. To je děs! Moc bych už chtěla pondělí… chtěla bych kouzlit… vařit lektvary, které jsem ještě nikdy nevařila, protože mi to rodiče zatrhli. Jen mně štve, co říkal ten klobouk. Znamená to totiž, že vlastně neumím žádné kouzlo z tohoto odvětví magie. Celou dobu jsem sice věděla, že když se dám na cestu Wicci [Pohanské náboženství mystérií a zároveň jedna ze současných podob čarodějnictví, vznik na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. stol., zakladatel Geral Brusseau Gardner], nikdy nepoznám některé části čarodějnictví, ale vůbec mně nenapadlo, že by to mohla být až tak velká část. I když je pravda, že se kouzly neomezuji jen na Wiccu a někdy dokonce používám neškodná zaklínadla z jiných odvětví, ještě se mi nestalo, že bych se ocitla v tak velké škole čarodějnictví a magie.
Nela konečně přestane přemýšlet, vezme si hygienické potřeby a neslyšně vklouzne do koupelny. Ve vydlážděné místnosti se sprchovým koutem, dvěmi umyvadly a obrovským zrcadlem si svlékla svůj šat. Mírně se otřásla náhlou zimou. Vstoupí do sprchového koutu a pustí nejdříve teplou vodu, pak přidá studenou až začne téct voda vlažná. Pomalu umyje své tělo vlastně vyrobeným (vyráběla to už v Bradavicích) sprchovým gelem z rudých růží a grepu s jemnou vůní máty. Na vlasy si napatlá šampon pomerančového aroma.

Když už je konečně osprchovaná utře si hebkou pokožku. Obleče si školní uniformu, jelikož nemá nic jiného na sebe.

Vlasy si usuší do ručníku a pomalými plynulými pohyby si je začne rozčesávat. Jednotlivé pramínky se lehce podrobují vůli kartáče a za chvíli už ani jeden vlas není, tam kde nemá být.

Upravená se vydá zase do pokoje. Tam narazí na černovlasou dívku. V temně zelených očích by jste marně hledali uličnícké jiskřičky. Zato přátelství z nich šlo skoro nahmatat.

"Ahoj." Pozdraví Alicie a Nela ji odpoví stejně.

"Já jsem Alicie Anna Gescheit." Představí se.

"Moc mně těší. Mé jméno je Nela Fidová."

"Já vím." Usměje se a trochu pohodí dlouhými rozpuštěnými vlasy.

"Ty jsi z Německa?" optá se trochu oparně Nela.

"Ano. Přestěhovali jsme se s rodiči do Anglie, když mi byli čtyři roky. Jak jsi to poznala?"

"Tvé příjmení. Má takový ten germánský tón."

Takhle si dívky povídaly dlouho a obě cítily, že se z nich stanou výborné kamarádky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blytonka Blytonka | 23. ledna 2009 v 19:33 | Reagovat

Tak tohle je vážně krásná kapitolka. Jen jsem zědavá, jak to asi udělá, když nemá hůlku a navíc si všichni myslí, že umí to, co oni. Bude to legrace =D.

2 Happy SB :-* Happy SB :-* | Web | 25. dubna 2009 v 7:07 | Reagovat

Dááááááál!!!! Jo a už jsem si tě přidala do esbéček!!!! :D

3 tajnostka22 tajnostka22 | Web | 7. června 2009 v 9:22 | Reagovat

ahojky....daj prosííím rýchlo ďalšiu kapitolu

4 Pajulka Pajulka | 16. srpna 2009 v 15:02 | Reagovat

Je to super povídka :-D Doufám že budeš pokračovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama