Blíž, stále blíž

4. dubna 2009 v 22:17 | Tija |  Návrat domů
Hip hip huráááá!! Konečně se mi podařilo napsat nejakou kapitolku. Ale dala mi teda zabrat. Doufám, že si jí užijete, i když mně připadá taková nemastná neslaná. Ale to radši posuďte sami.
Nevím kdy zas přidám další kapitolku.
Tija :D
P.S.- Prosím o komenty



8. Kapitola


Když se trochu vzpamatuji, svatoušsky se usměji. Rachell vedle mě hned pochopí, co se děje a začne se děsně chlámat. Tak tohle ji nedaruji. Smát se v takové situaci!!

David se jen nechápavě dívá od nás k řádu a zase zpět. Jde jasně poznat, že vůůbec nic nechápe. Pak prolomí ticho:

"To je Halloween, nebo co?" ohodnotí tak pláště féničáků. Hned jak to vysloví tak Rachell dostane další záchvat smíchu a já se k ní přidám. A jelikož řád neumí česky, tak se na nás jen dívá jak na blázny.

"Co je tu k smíchu?" zeptá se mrzutě Moody.

"Ale nic." Dostanu ze sebe a konečně se přestanu smát. Jsem Davidovi vděčná za jeho poznámku, alespoň jsem se konečně vzpamatovala z této nečekané návštěvy.

"Takže, mladá dámo, půjdeš s námi. Myslím, že nám máš, co vysvětlovat." Nakáže mi Kingsley (doufám, že se to tak píše).

Jenže jakmile to dořekne, ozve se mnoho ran z přemístění. Všichni z řádu během vteřiny vezmou hůlky do rukou a až pak se podívají, kdo že to vlastně je. Vlastně to ani nebylo nutné. Každý už dávno věděl, že to nemůže být nikdo jiný něž Voldy se smrtijedy.

Malfoy naštvaně vykřikne. "Co tu děláte?" Asi nechápe, jak mohli vědět o tomto předem nenahlášeném útoku.

"To my by jsme se tebe mohli ptát taky." Odpoví mu jakýsi odvážný (možná) člen řádu.

"No nic. Konec řečí! Teď konečně všichni zemřete!" Utne tuto malinkatou rozmluvu Volda.

Mírně protočím oči. Podle toho, co vím, takhle jim vyhrožuje každý boj. Ale vždy se vrátili pátky. I když nedokážu pochopit, jak to mohli dokázat. Co si pamatuji, tak za celé dva měsíce umřeli sotva čtyři lidé z řádu. Ale smrtijedů je trochu (víc než trochu) víc jak jich.

Mezitím, co jsem se zabívala svými myšlenkami, se začalo bojovat. Jenže nejsem schopna poznat, jestli je na tom lépe strana dobra nebo zla. Ale i tak bych měla straně dobra pomoct a zapojit se do boje.

Kouzlem si přivolám hůlku a dám se do boje. Pod ruku mi přijde (nebo já jemu?) jakýsi malý, vychrtlý smrtijed. Jde na něm poznat, že je nováček, ale i přesto je na tom s kouzly lépe než já. Mám totiž nevýhodu, že nemůžu použít rodové schopnosti, na které jsem se zaměřovala, aby si Voldy ničeho nevšimnul. Pochybuji totiž, že kdybych použila nějaké kouzlo, které ovládá jen on a jeho rodina, asi by mě odvezl do svého sídla a pod hoodně škaredými kletbami se snažil zjistit, odkud je znám.

Pomalu, ale jistě začnu proti tomu smrtijedovy prohrávat. Dochází mi štíty a ten člověk používá stále větší kalibr. Už mi začíná dělat i uhýbání problémy.

Právě na mně ten malej pošle neznámé kouzlo. Pokusím se mu uhnout, ale připadá mi, jako by měnilo směr podle toho, kam se pohnu.

Kouzlo už je skoro u mě. Asi budu muset přece jen použít rodové schopnosti. Když už se chystám použít schopnost, tak se najednou zarazím. Přede mnou se objeví světle zelený štít. Ale jsem si jistá že já ho nevyčarovala.

"Zmiz odtud!" ozve se za mnou. Otočím se, abych zjistila, kdo to je. Stojí tam Emanuel. "Přenes se do řádu, okamžitě!"

Něco na jeho pohledu mně donutí se přenést. Ovšem nevšimnu si, že v té chvíli se mým směrem dívaly červené oči, které se jakmile jsem použila svou schopnost překvapeně rozšířili.



V řádě si sednu do křesla v obývacím pokoji. Celkem radši bych se vrátila zpět na bojiště, ale vím, že bych jim tam spíše zavázela než abych jim byla k něčemu platná.

Netrvá to ani pět minut a do řádu se začnou přemisťovat féničáci. To asi skončil boj. I když by mně zajímalo proč tak brzy. Vždyť jejich síly byly vyrovnané. Ani jedna ze stran by se přece nevzdala tak rychle, nebo snad ano?

Jakmile se mně členové všimli, okamžitě se začali zajímat, jak jsem se tam dostala.

"Přemístil jsem j sem." Promluví Emanuel, který právě vešel do dveří.

"Ahoj." Pozdravím ho tiše. On mi na to jen kývne.

"Myslím, že by jsme měli probrat útok a nějak se snažit zjistit, proč Voldemord tak najednou ustoupil a pak vyslechnout Emanuelovu dceru." Navrhne Moody. Trochu se pousměji. Oni mně furd chtěj vyslýchat?

Všichni ostatní s ním souhlasí a jdou do zasedací místnosti (neboli kuchyně :-)). Jen Emanuel se zdrží.

"Neměla jsi se do boje zapojovat." Řekne mi.

"Promiň. Za ráno. Nechtěla jsem to říct. Omlouvám se." Začnu s chabými omluvami.

"Vlastně jsi měla pravdu. Věděl jsem přece od začátku, že nemám právo se tě pokoušet vychovávat. Ale mohlo se ti cokoli stát."

"Já vím. Ale přesto se omlouvám. Nebylo to ode mě milé."

Emanuel na to jen kývne a jde k ostatním z řádu. Tímto je tedy naše debata ukončena.



◄☼♫ Mezitím u Voldemorda ♫☼►



Lord Voldemord rychle procházel svým hradem. Po jeho boku šla poněkud starší žena, jeho manželka. Oba měli jen jeden jediný cíl. Místnost přímo v srdci samotného hradu. Místnost, v která jako v jediné na zdi visí celkový rodokmen Zmijozelova rodu a každý nově narozený se tam automaticky připisuje.

Už jsou u dveří do místnosti. Teď jen postačí, když se prokážou svou krví. Pán zla si vyčaruje nůž a řízne se do ruky. Trochu své krve (on vůbec nějakou má?) nechá spadnout na dveře. Pak si ránu kouzle vyléčí.

Dveře zeleně zazáří. Teď již je mohou otevřít. Konečně se doví, jestli je jejich podezření správné.

Tom Rojvol Raddle a Elena Párkrová-Raddleová vstoupí do místnosti. Kouzlem si rozsvítí světlo. Jejich pohledy sklouznou na protější zeď. Netrpělivě projíždí až k místům, kde jsou jména jejich dětí Juliuse Thomase Raddla a Elizabeth Raddleové.

To, co uviděli jim vyrazilo dech. Nejen že obě jejich děti měli další děti, ale dokonce byli mrtví. A oni si pamatovali jak k jejich smrti došlo.

Slavný Pán Zla se pomalu svezl k zemi. Vždyť on své děti ZABIL! A to oba! Ale tu samou chybu nemůže udělat se svými vnoučaty. Ne, ty si hezky přenese sem a bude na ně dohlížet. Teď ale musí nejdřív zjistit, kde jsou. Musí zjistit, kde se nachází Harry Potter a Anna Lupinová.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blytonka Blytonka | 5. dubna 2009 v 16:19 | Reagovat

Skvělý, konečně se to rozjíždí =D

2 Ann Ann | 9. dubna 2009 v 20:32 | Reagovat

Bezva,moc se ti ta kapitola povedla!Prosím o pokráčko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama