10.kapitola

19. června 2009 v 14:49 | Tija |  Návrat domů
Ahojte. Vím, že jse se dlouho neozvela a omlouvám se za to. Ale teď už tu mám další kapirolu. Je podle mně jako vždy o ničem, ale snad posoudíte sami. A prosím hlasujte v anketě a piště komentáře :D

Užijte si kapču. Snad se zase brzy ozvu :D

10. Kapitola

Šlo poznat, že Voldemordovi nestojí v cestě už žádné ochranné kouzla. Přesto se smrtijedi najednou zastavili, jakoby na něco čekali. A taky že ano.
"NIKOMU Z VÁS SE NEMUSÍ NIC STÁT." ozve se chladný hlas pána všeho zla. "VŠECHNY VÁS PUSTÍM ODTUD PRYČ, JEN POD JEDINOU PODMÍNKOU. VYDÁTE MI ANNU SVÍZELOVOU. A V TOM PŘÍPADĚ SLIBUJI, ŽE POKUD MI JÍ VYDÁTE, NIKOMU Z VÁS NEBUDE ZLOMEN ANI VLÁSEK." Dokončí svůj monolog.
A jéjej, tak tohle je na hlavu. Proč by zahodil možnost zničit celej řád, jen aby zničil mně. Vždyť se mu dnes může podařit obojí. Tak co se tu sakryš děje?
Řád se po sobě podívá. Pak ti odvážnější (Moody, Weasleyovi, Kingsley, Emanuel, Dora, táta a pár dalších) vytáhnou hůlky. To méně odvážnější je po chvíli váhavě následují.
"Je tam docela dost smrtijedů. Měli by jsme to tu spíše evakuovat." řekne Emanuel. Musím mu dát za pravdu. Celá Weasleyovic zahrada byla hustě poseta (krásným barevným kvítím) smrtijedy. Téměř ani není vidět nic jiného než čerň jejich hábitů.
"Dobrá, ale pochybuji, že by se odtud dalo přemístit. Budeme muset zkusit krb." Navrhne jeden mladší člen řádu. "I když ten je asi s největší pravděpodobností taky zablokovaný." Dodá k tomu okamžitě.
"Asi. Jen co se pokusíme letaxovat, dostaneme se do krbu přímo ve Voldemordově trůním sále." Mluvil další.
"Tak se jde bojovat." Nadhodil zase jiný člen.
"Já mám i jiný nápad." Ozve se najednou Emanuel. "Anna by nás odtud mohla teleportovat." Podívá se na mně tázavě, jako by chtěl vědět, jestli je tu spíše nechci nechat. Ale to nemůžu. Voldy je tu pro mě a oni za to platit nebudou.
"Pche. A to máme věřit, že nás přenese do BEZPEČÍ a ŽIVÉ?" optá se posměšně Moody.
"Buď to a nebo můžete zkusit letax. Myslím, že by jsme si měli pospíšit než Voldemord začaruje i možnost teleportace. I když nevím jestli něco takového umí." Řekne na to Emanuel.
"Ehm… kam vás mám přenést, tedy pokud vás mám přenést?" vložím se do debaty.
"Nejlépe, co nejdál odtud." Navrhne Kingsley a podívá se po ostatních. "Pak se každý může přenést sám domů."
"Dobrá. Takže kdo de?" zeptám se a natáhnu k nim ruku. Emanuel se mně s úsměvem chytne. Pro jistotu k nim natáhnu ještě jednu ruku. Mám celkem obavy, jestli je zvládnu přenést všechny. Při nejhorším budu muset teleportaci několikrát opakovat.
Paní Weasleyová se mně chytne. Její manžel ji hned následuje. Asi ji nechce nechat jít samotnou. Dora vezme za ruku tátu a chytne se Emanuela (jen aby ho nechtěla podvádět!) Další členové řádu se k nim pomalu přidávají. Nakonec chybí jen Moody.
"No tak, Moody, přece tu nechcete zůstat sám." Ozve se Emanuel. Moody jen zabručí, ale nakonec se chytne nějakého člena.
Obě strany se propojí, takže teď jsme v kruhu. V hlavě mi vystane obrázek opuštěné louky ve Francii, kde touto dobou MOŽNÁ nikdo nebude. Chvíli se soustředím a… NIC. Zkusím to znovu. A zase to nejde. Zamračím se a stále znovu to zkouším.
"Děje se něco?" optá se Emanuel asi po pěti minutách.
Se znepokojením se na něj podívám. "Nejde to." Špitnu, avšak i tak to slyší všichni.
Emanuel se zamračí. "Víš proč?"
"Ne." Zakroutím hlavou. "Možná je nás jenom příliš. Měli bychom se rozdělit na několik skupin a já je můžu takhle postupně přenášet." navrhnu.
"To je dobrý nápad." Obrátí se směrem ke zkoprnělému řádu a ti se hned začnou činit. Rozdělí se do skupinek po deseti, i když někteří z nich začnou reptat.
Přejdu k první skupince a pochytáme se za ruce. Zase si představím louku a už nás není. Na louce se jich pustím a zase se teleportuji do řádu. Zde vezmu další skupinku. A takhle to pokračuje ještě pětkrát než jsou všichni přeneseni.
"A jsme všichni." usměji se na ně. Jenže pohled některých z nich mi jasně dává najevo, že debata načatá v řádu bude ještě pokračovat.
Moody párkrát mávne hůlkou a objeví se tam židle. "Takže můžeme pokračovat jako bychom nebyli vyrušeni."
Sakryš, tak tohle bude těžký. Pokrčím rameny a sednu si na židli uprostřed, aby na mně všichni viděli. I ostatní se neochotně posadí. Asi by šli radši domů.
"Tak, co chcete vědět, Moody?" povzdechnu si.
"Jak můžeme vědět, že nás nezradíte?" promluví místo něj nějaký černovlasý chlápek.
"Stejně jako u každého jiného v tomto kruhu. Jistotu mít nikdy nebudete. A i kdybych se tu odpřisahla, že se nikdo nic nedoví, je jen na vás, jestli tomu uvěříte nebo ne." Začnu s jinou taktikou. Pokud mi nechtějí věřit, nemůžu je nutit.
"Hmm… takže tím vlastně chceš říct, že nás nemáš jak přesvědčit?" ptá se dál.
"Myslím, že teď jasně dokázala, že nám od ní nic nehrozí. Bylo by pro ni lehké nás před chvíli předat Pánu zla a nebo nechat ať si nás zabijí při boji." Zastane se mně Emanuel.
"Možná je to jen nějaký její plán." Zafilozofuje Moody.
"To není moc pravděpodobné. Mohla by se zbavit všech nepřátel vy-víte-koho, ale neudělala to. K ničemu jim není, když proti někomu musí bojovat." Přidá se i Dora.
"Berme v úvahu, že by jsme ti mohli věřit. Ale kdo vlastně jsi?" mluví zase černovlasý.
"Jsem jen Anna, chodím do mudlovské školy a to je vše." Protočím oči. Vždyť už jsem jim říkala, že o kouzlech nevím dlouho.
"Kdo jsou tví rodiče?" zajímá se Kingsley.
A jeje, to jsem si mohla myslet, že se na to zeptají. Ale to jim teď přece nemohu říct. Ne dřív než se to doví táta. Takový šok bude dost hrozný v soukromí a mezi řádem by to bylo ještě horší. Přece nechci, aby se tu zhroutil s infaktem.
"Vychovali mě Jana a Richard Svízelovi." Rozhodnu se pro vyhýbavou odpověď. Snad si toho nikdo nevšimne.
"Nás ale nezajímá, kdo tě vychoval, ale jména tvých biologických rodičů." Odmítne mou odpověď paní Weasleyová.
Vyděšeně se podívám na Emanuela. A ten zmetek se směje. Chápete to? SMĚJE SE!! Zrovna TEĎ! To si z mně snad dělá srandu. Jak se teď může smát?
No nic, asi to budu muset vyřešit sama. Ale jak?
"Mám použít veritasérum?" nabídne se Moody. "Jedno tu mám." A už vytahuje lahvičku a míří ke mně. Odšroubuje zátku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blytonka Blytonka | 23. června 2009 v 10:50 | Reagovat

Super kapča, pořád se ti daří se tomu setkání Dcera-rodiče a Vnučka-děda vyhnout. Jsem napnutá jak kšandy.
Mimochodem...prostě jsem neodolala a musela jsem kliknout na napraví Voldemorta...ale pokud se pro to rozhodneš, bude to teda pořádná fuška :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama