ER- Noví (ne)přátelé

13. července 2010 v 12:33 | Tija |  Elizabeth Radlleová
Ahojte,
Je čas oslavovat. Po dlouhé době jsem zase něco napsala. Takže bouchejte šampaňské :D.
Zase taková neslaná nemastná kapitolka. Snad se to brzy změní a vznikne nějaký děj.
Doufám, že se vám to bude líbit a napíšete mi komentář.
Mějte se hezky :o)


4.kapitola

Liz si sedla ke stolu. Vedle ní již spokojeně jedli jiní žáci. Všichni kolem si brali na talíře další a další pochoutky.
Jedna z nebelvírských dívek se otočila k nové žákyni. "Ahoj. Já jsem Sára Travianová. Chodím do stejného ročníku jako ty." Představí se hezká dívka. Husté kudrnaté vlasy jí padaly až do půli zad. Inteligentní zelenošedé oči se mile smály.
"Ahoj. Ráda tě poznávám. Já jsem Elizabeth Boltnová." Usměje se na ni Liz. Celkem se jí zamlouvala. Vypadala na hodnou dívku.
"Jaké to je studovat doma a nemuset chodit do školy?" Ptala se zvědavě Sára. Zdá se, jako by si myslela, že neexistuje nic lepšího. "Určitě jsi nemusela brzy vstávat, viď?"
"Ale ano, musela. Máma chtěla, ať toho umím co nejvíc, a tak jsem někdy musela vstávat brzy i o víkendu a učit se." Vyvedla ji Liz z omylu se smíchem. Bylo jí zvláštní, že si všichni myslí, že domácí učení je lepší. Ale tady na ně alespoň nedohlížejí rodiče a nesekýrují je.
"Hmm… to je divné. A já si myslela, že při tom můžeš spát, jak dlouho chceš." Odvětila zklamaně Sára. Její úsměv trochu povadl.
"To si myslí hodně lidí." Přikývla nová studentka a dále se věnovala svému jídlu.
V tu chvíli si k nim přisedly další dvě dívky a hlasitě pozdravily.
"Sáro, jsem ráda, že tví rodiče se nakonec rozhodli nedat tě na jinou školu." Řekly hned při příchodu. Poté se obě usměvavé tváře otočily na Liz. Chvíli si ji pečlivě prohlížely.
"Vítám tě v Bradavicích." Promluvila jedna z nich. Rezavé dlouhé vlasy se jí jemně vlnily. Výrazné smaragdové oči dávaly znát o inteligenci a odpovědnosti své majitelky. Tomu nahrával i zlatý odznak připevněný na košili uniformy s nápisem Primus. Takové odznaky byly v každé koleji dva. Většinou je hrdě nosil jeden chlapec a jedna dívka z posledního ročníku. "Já jsem Lily Evansová a budu s tebou chodit do ročníku." Představila se.
"A já jsem Emily Brownová. Ráda tě poznávám, El." Usmála se druhá dívka. Krátké na fialovo obarvené vlasy se jí leskly ve svitu svíček. Na nos si dala tmavé brýle, a tak nešla vidět barva očí. Pleť měla z prázdnin ještě opálenou.
"Já vás taky, ale říkejte mi radši Liz. Na El neslyším." Obdařila je Liz úsměvem. Většinou se jí podařilo zabránit všem, aby jí říkali El. Tak jí totiž občas říkával Voldík a ona na něj nerada vzpomínala.
"Jasně, promiň." Omluvila se Emily. "Jak se ti v Bradavicích líbí?" zeptala se hned. Její kamarádky se snažily kašlem zamaskovat smích. Asi již znaly její pohotové otázky.
"Je tu krásně. Moc se mi líbí, že je škola umístěná na hradě. Mám strašně ráda objevování tajných chodeb, kterých tu jistě bude spousta."
"No, pár jich známe. Ale nikdy jsme se je nesnažily hledat. Podle mě jsou k ničemu. I bez nich se dá lehce procházet z místa na místo." Přidala se do debaty Lily. "Jsou jen k tomu, aby nám ztěžovaly práci. Nemůžu pořádně hlídat po večerce, když se řád porušuje v tajných chodbách, které neznám." Postěžovala si s mírným povzdechem.
"No jo. Naše Lily je posedlá dodržování školního řádu." Dělala si z ní legraci Sára. "Když ho budeš chtít porušit, snaž se, aby to nikdy nezjistila." Poradila Liz. Ostatní se začaly smát.
"Vždyť sama dost porušuje řád. Jen si vzpomeň na minulý rok. Po večerce se schovávala s Joshem po chodbách, pila a kdo ví co ještě." Zahihňala se Emily.
Lily se otočila k Liz. "Z těch dvou si nic nedělej. Pořád si z někoho dělají legraci, ale nemyslí to špatně… Většinou." Vysvětlila jí. "Ale takhle bláznivé jsou pořád." Dodala. Na to se obě dívky zatvářily dotčeně.
"Neboj. Už mám s podobnými lidmi zkušenosti." Zasmála se Liz. "Jak to tady vlastně funguje? S jídlem a tak?" otočila se k Lily.
"Škola začíná v devět, ale snídaně je už od šesti. Ale lidé se sem začínají scházet až kolem osmé. Vyučování probíhá podle rozvrhů a je musíš přesně dodržovat. Někdy odpoledne budeš mít delší volno, to slouží k obědu. Pak většinou vyučování ještě pokračuje, ale už ne dlouho. Od šesti je večeře, ale můžeš přijít až do začátku večerky, tedy v jedenáct. Myslím, že to je asi vše." Ukončila svůj projev Sára.
"Aha. Tak díky. A je tu nějaké hřiště?" vyptávala se Liz zvědavě dál. S mámou byla zvyklá běhat každé ráno několik kilometrů a nechtěla by to tady vynechávat. Ale kolem hradu se jí moc běhat nechce. Byla by radši, kdyby se tu nacházelo hřiště.
"Jen na famfrpál. A tam většinou cvičí některý z týmů." Vysvětlila Emily. "Chodí tam skoro každý den podle rozvrhu, který si týmy mezi sebou domluvily."
"Aha. A kolik těch týmů vlastně je?" padla další otázka. Liz se snažila dozvědět se toho o zdejší škole co nejvíc za co nejkratší čas. Avšak na tuto otázku již nedostala odpověď.
"Čau, Evansová." Přiřítil se k holkám černovlasý chlapec. Byl to tentýž žák, který ve vlaku použil na Liz kouzlo. S ním přišli jeho kamarádi. Jednoho z nich Liz ještě neviděla, ale třetí byl také při výměně názorů ve vlaku. "Půjdeš se mnou na rande?" optal se hlasitě, takže ho slyšeli všichni okolo.
"Ne!" odmítla to okamžitě Lily. "A odprejskni, Pottere!" vyštěkla. Šlo na ni jasně vidět, že toho chlapce nemá ráda. Liz se jí ani nedivila. Vypadal dost namyšleně.
"Ale, Evansová, vždyť se ti po mě o prázdninách muselo stýskat. Já už si přál, aby začala škola a já tě mohl znovu uvidět." Dramatizoval svou situaci a dal si ruce na srdce.
"Mně se nestýskalo ani trochu. A mohl bys mi konečně dát pokoj." Odsekla Lily a otočila se k němu zády. Síní se roznesl smích a James najednou vypadal tak zarmouceně, že ho několik lidí začalo litovat.
"Vzchop se, Dvanácteráku." Plácl ho do zad Sirius. "Už se na tu holku vykašli. Ale máme tu tu potvůrku z vlaku. Můžeme si s ní úplně vyřídit to, že nám předtím vzala hůlky." Upozornil na Liz. Tím Jamesovi trochu pozvedl náladu. Rád si vyřizoval účty.
"Jo. Zvláštní, že ses dostala do Nebelvíru, když jsi předtím pomáhala zmijozelákovi." Odvětil Potter.
"Možná sis toho nevšiml, ale i zmijozelák je člověk. A pokud útočíte v přesile, jste zbabělci, protože tím výrazně měníte poměr sil." Vysvětlila jim Liz. Dál se o ně nestarala a začala dojídat svou večeři. Když se na ně nedívala, nemohla si všimnout, že oba chlapci zrudli vztekem.
"Jak se opovažuješ nás nazývat zbabělci! To oni nadávají nevinným lidem. To oni je napadají. My jen vyrovnáváme účty." Vyhrkl naštvaně Sirius. Nesnášel, když ho někdo nazval zbabělcem. Tím přece není. Vždyť se postavil své rodině. To už o něčem vypovídá.
"Takže se snižujete na jejich úroveň? Děláte přesně to samé co oni. Pak tedy nemůžete tvrdit, že jste lepší. Jste úplně stejní." Promluvila klidně Liz. Na podobné výlevy byla zvyklá od Dalibora a Matěje. Jen s těmi se hádalo o jiných věcech.
James s Blackem už vytahovali hůlky, ale najednou se za nimi objevila profesorka McGonagallová.
"Co se tady děje, chlapci?" zeptala se přísně. Ostře se zadívala na poberty, jako by věděla, o co přesně jde.
"Nic, paní profesorko." Začal okamžitě zapírat Sirius a James mu přikyvoval. McGonagallovou očividně nepřesvědčili, ale více se neptala.
"Slečno Evansová, mohla byste provést slečnu Boltnovou po škole? Ale až ráno, abyste se nepohybovaly po škole po večerce." Obrátila se k Lily s žádostí.
"Ráda, paní profesorko." Odvětila Lily a usmála se.
"A vy chlapci, byste si měli jít někam sednout, nebo jít už na pokoj." Doporučila pobertům a vzdálila se. James se Siriusem naposledy zlostně podívali na Liz a poté odešli následováni svým kamarádem.
"Tak, právě jsi poznala ty nejpitomější tvory v této škole." prohlásila Lily, když byli chlapci dost daleko.
"Kdo to vůbec je?" zeptala se opatrně Liz. Už si stihla všimnout, že její nové kamarádky jim moc nefandí.
"Říkají si pobertové. Ten, co chtěl pozvat Lily na rande, je James Potter. Je primus a taky kapitán famfrpálového družstva. Všichni ho považují za nejlepšího chytače na škole. Jeho velice umluvený kamarád je Sirius Black, náš Cassanova. Hraje jako odrážeč. Dávej si na něj pozor. Dostal by do postele i jeptišku (*omlouvám se všem jeptiškám na světě). Ti dva jsou nejlepší kamarádi, a jestli se ti stane něco nenormálního, mají to na svědomí oni." Objasnila záhadu prvních dvou chlapců Sára. "Ten poslední je Peter Pettigrew. Pořád jen žere nebo podlézá Potterovi a Blackovi. Je děsně divnej." Dokončila svůj proslov.
"Aha. To zní, jako bych si na ně měla dávat pozor." Zasmála se Liz. Nedělalo jí těžkou hlavu, o co by se mohli pokusit. Ona taky není zrovna čistá jako lilie. Pokud by jí něco provedli, tak jim to vrátí.
"To bys měla." Vážně kývla hlavou Lily. "Ale už dost o nich. Za hodinu začne večerka, tak mám čas tě tu alespoň trochu provést."
Dívky se zvedly a zamířily ze síně. Postupně přicházely k různým učebnám a cestou vysvětlovaly Liz k čemu, co slouží. Nakonec si nechaly nebelvírskou společenskou místnost. K Buclaté dámě dorazily až dvě hodiny po večerce. Díky Lilyinému odznaku je nikdo ze studentů nezastavil a žádného profesora nepotkaly.
"Tohle je vstup do naší společenské místnosti. Každá kolej má svoji, ale většinou nikdo z jiné koleje neví kde. Musíš říct heslo." Vysvětlila Emily. "Odvaha." Vyslovila a obraz se otevřel.
"Neměly byste chodit tak pozdě. Zbytečně mě budíte." stěžovala si žena na obraze a hlasitě zívala.
"Omlouváme se, madam." Omluvila se poslušně Sára, ale na její tváři nebylo po omluvě ani stopy.
Vstoupily dovnitř. Nespící spolužáci se po nich podívali, ale pak odvrátili hlavu a věnovali se i nadále svým věcem. Jen Sirius s Jamesem jim věnovali pozornost i nadále.
"Je po večerce. Co jste dělaly venku, děvčata?" zeptal se jich rádoby přísně Potter. Spíše se ale tvářil namyšleně.
"Sklapni, Pottere! To, že máš teď odznak primuse, neznamená, že se můžeš starat, co děláme." Sjela ho zlostným pohledem Lily a vydala se po schodišti k pokojům.
Liz se rozhlížela a nikoho si nevšímala. Nikdy neviděla takhle útulnou místnost. Její matka se snažila, aby to u nich vypadalo útulně, ale nikdy se jí to nepovedlo do takovéhle míry. Přece jen byla ovlivněna roky ve studeném Voldemordově hradě.

Z přemítání o kráse místnosti ji vytrhla až Sára, která jí zamávala rukou před očima.
"Už seš zpátky?" zeptala se se smíchem. Když Liz kývla, řekla: "Teď půjdeme do ložnice. Snad budeš s námi. Schodiště napravo vede k ložnicím chlapců. Můžeš se tam v pohodě dostat, žádná kouzla v tom nebrání." Mrkla na ni a pokračovala: "Napravo jsou naše pokoje. Nemusíš se bát, že by nás kluci šmírovali. Jakmile vstoupí na schodiště, změní se ve skluzavku a oni skončí na zemi. Prakticky neexistuje možnost, jak by se dostali nahoru." Zakončí svůj monolog.
"A to nikoho nenapadlo to přeletět?" poznamenala Liz nechápavě. Kluky u nich by skluzavka nezastavila.
"Pst. Ještě ne, ale když to budeš takhle vykřikovat, někdo to udělá a budeme mít po zábavě z jejích pokusů dostat se nahoru." Okřikla ji Emily.
Dívky následovaly Lily po schodišti nahoru. Liz se nepřestala rozhlížet a snažila se všechno si zapamatovat. Došly až k pokoji, kde tento rok mají spát Lily, Emily a Sára. Nade dveřmi byla vypsána všechna jména bydlících. Liz tam s potěšením našla i to své.
"Takže budeš s námi. To je super." Vykřikla Sára a objala ji. Zbylé dvě děvčata ji následovala.
Liz se jim v rozpacích vykroutila a vešla do pokoje. V něm se nacházely čtyři postele s rudými závěsy, každá u jedné stěny. Jelikož se pokoj nacházel až na konci chodby, dvě stěny byly spojeny do půl kruhu. Z toho důvodu byly pod oknem dvě postele.
Vše bylo laděno do červené a zlaté barvy.
"Vyber si, kterou chceš postel, když si tu nová." Nabídly Liz velkoryse holky. Liz se na ně mile usmála a zamířila k posteli u okna. Z něj byl výhled na jezero a les. Dalo se tak také krásně dívat na hvězdy.
Když byly postele rozdané, daly se dívky do rozbalování svých kufrů. Naštěstí tam byly i čtyři skříně, takže se nepletly jedna druhé do cesty. Avšak Sára a Emily měly tolik věcí, že se jim tam nevlezly, tak začaly zkoušet kouzlo na zvětšení prostoru. Vůbec se jim to nedařilo a Lily s Liz se jim smály.
Emily při svém kouzlu dosáhla jen toho, že se její věci zdvojnásobily. To u ní vyvolalo hysterii a pokusy o nápravu. Ale ani to se jí nepovedlo. Když skončila, věci se sice do skříně vlezly, ale protože měly velikost oblečení pro panenky Barbie.
Sára na to šla rafinovaněji a dala si pozor, aby nic nezkazila. Kouzlo se jí zdařilo. Ve skříni bylo místo i pro slona. Avšak zapomněla dát pryč oblečení a to se propadlo až kamsi dolů, kde dívky nedohlédly. Rozhodla se je tedy přivolat kouzlem. Ale oblečení bylo tolik, že ji úplně zasypalo.
"Nesmějte se a pomozte nám!" vykřikly Emily se Sárou zoufale a naštvaně. Avšak Lily ani Liz nebyly schopné přestat se smát.
Nakonec se Liz podařilo mezi smíchem promluvit: "Co jste si nadrobily, to si taky vypijte." Hned na to ji zachvátil další záchvat.
"No to jste teda dobré kamarádky." Zabrblala Sára a obrátila se ke své skříni. Marně se snažila z hlavy vydolovat zaklínadlo, které by vše zpravilo.
Po minutě smích ustal. Lily se zvedla a snažila se pomocí svých znalostí přijít na řešení, ale ani ona ho neznala. Zkusila by několik kouzel, ale asi by to jen ještě více zhoršila.
"Pusťte mě k tomu." Nařídila jim Liz. Zamumlala několik kouzel. První se pokazilo, a tak všechny Sářiny věci zezelenaly. "To asi ne." Zamumlala si pro sebe a kouzlila dál. Dalším kouzlem se jí povedlo správně zvětšit skříň Emily a dát do pořádku velikost Sářiny.
"Tak to by bylo. Ale nevím, jestli zvládnu ten zbytek." Otočila se k vlastníkům zničených věcí. Ty přejely pohledem svůj majetek a skoro se daly do pláče. "No Sáro, asi budeš chodit jen v zeleném a ty Emily si můžeš pořídit panenku. Oblečení pro ni máš dost." Snažila se je uklidnit. Mělo to však jen opačný efekt a obě zmíněné utekly do koupelny. Liz se rozesmála.
"Zvětšit oblečení přece není žádný problém." Poznamenala Lily. Podívala se na novou studentku a došlo jí, že si předtím dělal legraci.
"Můžeš to zkusit." Nabídla jí s úsměvem Liz a vydala se ke své posteli. Slyšela několik Lilyiných kouzel, a když se otočila zpátky ke skříním, všechno oblečení bylo v pořádku naskládané na svých místech ve správné velikosti a barvě.
Liz si lehla na postel a vyhlédla na noční oblohu. Hlavně ji zaujal překrásný měsíc v úplňku. Pozorovala ho a všímala si na něm každé maličkosti. Zároveň čekala, kdy bude koupelna volná, aby se mohla osprchovat, převléknout a jít spát. Avšak než se uvolnila, Liz usnula klidným spánkem a před očima jí tančil měsíc.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavla Pavla | 13. července 2010 v 19:48 | Reagovat

hmmmm tak Sára Travianová :-D

2 tija12 tija12 | E-mail | Web | 13. července 2010 v 20:57 | Reagovat

Však mě znáš =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama