ER- Škola a začátek problémů

1. listopadu 2010 v 20:41 | Tija |  Elizabeth Radlleová
Ahoj
Mám pro vás novou kapitolku. Nějaký velký děj tam sice není, ale mě se celkem líbí. Tak doufám, že budete sdílet můj názor :D.
Jinak myslím, že jste si všimli, že mám nový Lay a že jsem překopala rozcestníky. Tak prosím, kdyby s nimi byly nejaké problémy, dejte mi vědět.
A teď si hezky počtěte.


5.kapitola
            Ráno se Liz probudila brzy, stejně jako každý den. Ostatní dívky ještě spaly, a tak se potichu vplížila do koupelny. Sundala ze sebe uniformu, ve které včera usnula, a oblékl si kraťasy a tričko s krátkým rukávem.
            Vyšla z koupelny a zamířila pryč z pokoje. Ve společenské místnosti ještě nikdo nebyl. Většina studentů v tuto ranní hodinu ještě pochrupovala nevyhřáté posteli. Liz si toho ale nevšímala a prošla přes Buclatou dámu do veřejných prostor školy.
            Netrvalo dlouho a zorientovala se mezi spoustou chodem a vyšla ven z hradu. Rozhlédla se kolem sebe a poté se rozeběhla k nedalekému lesu. A poté podél něj a zpátky ke vchodu do školy.
            Po uběhnutí tří a půl kilometrů se vrátila zpět do pokoje. Moc se v ložnici nezdržovala a šla se hned osprchovat. Když skončila s ranní hygienou, zjistila, že její spolužačky jsou již vzhůru.
            "Ahoj." Pozdravila ji Emily a hned vplula do koupelny. Lily se Sárou se na Liz usmály a taky pozdravily.
            "Co se dneska bude dít?" zeptala se Liz. Vůbec si nebyla jista, jestli se dnes již budou učit nebo jestli budou mít volno.
            "Nic zvláštního. U snídaně dostaneme rozvrh a od jedenácti už musíme nastoupit do hodin. Jelikož skoro všechny učitele máme pořád stejné, začneme se hned učit." Vysvětlila jí Lily a mezitím si česala své vlasy. "Ale už i na snídani musíme být v uniformě." Podotkla a významně se podívala na Lizino oblečení. Ta na sobě měla černé rifle a červené tričko na ramínka.
            "Aha."
S tím se Liz začala převlékat do uniformy. Mezitím vyslovila svou další otázku: "Co jsi myslela tím, že jsou stejní skoro všichni učitelé. Je tu někde nový?"
            "Jo. Ale je divné, že ho Brumbál včera na hostině nepředstavil. Ani jsem tam nikoho neznámého neviděla. Ale určitě budeme mít zase jiného profesora na obranu. Každý rok se mění a toho posledního na konci roku zabil Vy-víte-kdo." Objasnila jí Sára. Na konci se jí trochu zachvěl hlas, jakoby se bála vyslovit i lidovou přezdívku Voldemorda.
            "Přesně tak." Přitakala smutně Lily. "Byl to moc hodný člověk a velmi nás toho naučil. Jen doufám, že ten letošní bude aspoň trochu stejný. Už jsme tu měli pár profesorů, co nás nechtěli nechat ani trochu kouzlit. Pak jsme všechno doháněli o rok později."
            "Je mi líto, co se stalo." Řekla jim Liz. Kdysi dávno by jí zdrtilo, co její otec udělal, ale teď už na to byla zvyklá. Nějak moc se nad tím pozastavovat nemělo cenu. To by nedělala nic jiného.
            Sára vyšla z koupelny v předepsaném oblečení a s černými vlasy sepnutými sponou. Lily se hned zvedla a šla vykonat ranní hygienu.
            "Sáro, nevíš, kdo bude tento rok učit obranu? Včera tam nikdo nový nebyl." Zajímala se Emily.
            "Slyšela jsem, že to je bývalý bystrozor. Prej ho vyhodily za neposlouchání rozkazů. Ale říkala mi to Cindy a víš, jak ta vždy přehání. Možná si to jen vymyslela." Pokrčila rameny a přešla k zrcadlu, které bylo postaveno mezi Lizinou a Lilyinou postelí. Před ním stála židle a malý stoleček. Sedla si a začala se líčit.
            Pak už dívky moc nemluvily. Počkaly, až budou všechny připravené a vydaly se na snídani. Ve Velké síni již jedla většina obyvatelstva Bradavic.
            Dívky se posadily k nebelvírskému stolu. Každá z nich si na talíř nandala k snídani a za družného hovoru se nasnídaly.
            Když dojedly, přešly k profesorskému stolu za McGonagallovou, aby jim dala jejich rozvrh hodin.
            "Dobré ráno, děvčata." Pozdravila je jejich kolejní ředitelka a dívky slušně odpověděli. "Tady máte své rozvrhy." Oznámila a každé z nich podala jeden papír.
            "Děkujeme." Poděkovala za všechny Lily. Poté se holky obrátily k odchodu z Velké síně, ale jejich profesorka je zastavila.
            "Slečno Boltnová, počkejte ještě chvíli." Požádala Liz. Ta se hned otočila zpátky a jen kývla na Emily, která jí řekla, že počkají u dveří.
            "Ano, paní profesorko?"
            "Slečno, doufám, že i když za sebou již máte OVCE, budete pracovat ve škole jako každý jiný žák. Nebudu tolerovat žádné lajdáctví nebo záškoláctví." Upozornila ji přísně.
            "Samozřejmě." Přikývla Liz. Ani trochu nedoufala, že by mohla v některých hodinách chybět. I když učit se některá učiva znovu bude vyčerpávající.
            "A také bych vás chtěla upozornit, že budete hodnocena přísněji než vaši spolužáci. Berte to jako přípravu na další studium." Dodala ještě a pak ji teprve propustila.
            Liz se přidala k holkám a společně se dohodly, že se půjdou projít po pozemcích školy. Zamířily tedy ven.
            "Co po tobě McGonagalka chtěla?" zajímala se hned Sára.
            "Vlastně nic. Jen mi vysvětlila, že nesmím chodit za školu nebo zapomínat úkoly." Pokrčila Liz rameny.
            V tu chvíli vyšly dívky do jasného letního dne. Slunce svými paprsky ozařovalo vše pod sebou. Tráva se krásně zelenala a rozličné rostliny světu ukazovali své krásné rozevřené květy. Mohutné stromy pyšně vystavovaly své prozatím zelené listí a poskytovaly útočiště studentů, kteří se krčili v jeho stínu. Uprostřed toho všeho se nacházelo velké jezero. Lesklo se jako diamant a oslepovalo tak kohokoli, kdo se odvážil na něj dlouho dívat. I když byla voda příjemně chladná, nikdo si nedovolil jít se vykoupat. To zřejmě způsobila obrovská sépie, jež se vyhřívala na hladině jezera.
            "Vypadá to tu krásně." Řekla Liz, která poprvé viděla toto místo osvětlené Sluncem.
            "My víme." Zasmály se ostatní dívky a zamířily k jednomu z mnoha stromů uspořádaných do několika řad v půlkruhu kolem jezera. Poté si sedly do jeho stínu a opřely se o kmen.
            Lily začala studovat svůj rozvrh. "Holky, ukažte mi své rozvrhy." Požádala, a když měla všechny čtyři u sebe, začala je porovnávat.
            Po pár minutách přerušila Emily ticho: "Co jsi zjistila?" otázala se.
            "Nemáme sice všechny hodiny stejné, ale většinu ano a hlavně máme stejně volno. To je super nemyslíte?!" oznámila jim nadšeně a vrátila jim jejich rozvrhy.
            "Hmmm… Dneska začínám s Binnsem s dějinami. To zas bude nuda." Povzdechla si Sára, když se podívala na rozvrh.
            "Já je mám taky." Pochlubila se Liz. "Dějiny mě vždy zajímaly. Jsou tak různorodé. Nevím, jak můžeš říkat, že je to nuda."
            "Až zažiješ alespoň jednu hodinu dějin tady, už si nebudeš myslet, že jsou super. Bude se ti jenom chtít spát. Však uvidíš." Ujišťovala ji se smíchem Sára.

            O tři prosmáté hodiny později se dívky rozdělily a vydali se na vyučování. Liz se v prvních dvou hodinách dějin snažila dávat pozor, ale jelikož učivo již znala a ještě k tomu profesor Binns mluvil monotónně, nakonec usnula. Nemohla vůbec pochopit, jak to že je učí duch a Sára jí vysvětlila, že profesor Binns učil dějiny za života, a když zemřel, nechtělo se mu odejít. Dávala najevo dokonce obavy, jestli si je vůbec vědom, že již není mezi živými.
            Po dvou hodinách dějin čar a kouzel a výborném obědě zamířily všechny čtyři nebelvírské dívky na hodinu kouzelnických formulí. Ty učil malý profesor Kratiknot.
            "Dobrý den." Pozdravil je pisklavým hláskem, když vstoupil do učebny. Přicupital ke katedře a vylezl na předem připravený komín z knih. "Dnes nebudeme probírat mnoho nového, ale zopakujeme si učivo z minulých ročníků." Oznámil jim. Jeho hlas byl vážně komický a Liz měla co dělat, aby se nerozesmála. Avšak vypadalo to, že je jediná, kdo s tím má problémy. Všichni ostatní již byli zvyklí.
            "Mohl by mi někdo říct, jaké kouzlo používáme na zmenšení věcí?" optal se. Vyvolal nějakou dívku z Havraspáru, která mu správně opověděla. Pak se všichni pokusili kouzlo provést.
            V podobném duchu pokračovali zbytek hodiny. Studenti si stihli vyzkoušet něco málo přes dvacet kouzel.

            Po vyučování se dívky sešly ve společenské místnosti Nebelvíru. Sedly si na křesla. Ještě než stihla kterákoli z nich promluvit, přiřítili se Poberti.
            "Evansová, jak se dneska máš?" křikl Potter a usmál se na svou vyvolenou.
            "Do toho ti nic není, Pottere!" odsekla Lily naštvaně a hodila po něm vražedným pohledem.
            "Nebuď na mě tak zlá, Evansová. Já vím, že mě máš ráda." Prohlásil sebejistě James. Sirius za ním se v tu chvíli rozesmál a nemohl s tím přestat, i když do něho James kopl.
            "Leda ve snu." Odporovala mu Lily.
            "Tobě se o mně zdá? Určitě romantický sny, že?" hádal nebelvírský chytač.
            "Možná tak noční můry, Pottere. A už mě nech nepokoji!" vykřikla Lily a její obličej zrudl vzteky. Rozhlédla se kolem sebe a všimla si, že je všichni pozorují. Nechtěla i nadále ostatním dělat šaška, a tak vyběhla po schodech a vlezla k sobě do pokoje. Liz, Emily a Sára ji následovaly.
            "Tohle je tu normální?" zeptala se Liz.
            "Jo. Ale časem si zvykneš. Probíhá to už od čtvrťáku. Potter se snaží neustále sbalit Lily. Ale moc mu to teda nejde." Zasmála se Emily.
            "Ty si z toho ještě dělej legraci." Okřikla ji Lily. "Vůbec to není směšné. Nechce přestat. Už z něj blázním. Je to úplný tupec." Rozčilovala se.
            "Klid, Lily. Je to jen Potter." Snažila se jí uklidnit Sára. Bohužel se jí to nepovedlo a Lily pochodovala po pokoji z jedné strany na druhou.

            V šest hodin se holky vydaly s, teď už uklidněnou, Lily na večeři. Jen co došly do síně, sedly si k Nebelvírskému stolu a začaly si nandávat jídlo. Jakmile začaly jíst, zaslechly klepání na skleničku. To se Brumbál snažil získat si pozornost studentů.
            Do pár minut bylo ticho. Nikdo se neodvážil promluvit. Vlastně ani nechtěli. Všechny zajímalo, co jim chce ředitel říct. Většinou se totiž nestávalo, aby je jen tak vyrušil u jídla.
            "Studenti, omlouvám se, že Vás ruším při tomto dobrém jídle. Mám pro Vás ale důležitou zprávu. Právě dorazila nová profesorka Obrany proti černé magii. Představuji Vám Amy Harrisovou." Jakmile řekl jméno, objevila se u stolu žena ve středních letech. Všichni si ji se zájmem prohlíželi. "Pevně doufám, že se k ní budete chovat slušně. A teď můžete pokračovat v jídle." Usmál se Brumbál na své studenty a sedl si. Nová profesorka se posadila po jeho pravici.

            Liz přestala poslouchat ve chvíli, kdy se slečna Harrisová zjevila. Prohlížela si ji a snažila se přijít na to, odkud ji zná. Krátké blodn vlasy jí nic neříkaly a ani podsaditá postava Liz nepomohla ve vzpomínání. Ale ty oči, ty vodově modré oči jí něco připomínaly. Jen
kdyby si vzpomněla co.
            Liz se v hlavě promítla dávná vzpomínka. Tak dávná, že si ji již skoro nepamatovala.
            "Oba okamžitě přestaňte!" křičela mladá žena a snažila se chytnout dvě děti. "To se nestydíte?! Vaší matce by se to nelíbilo, tak přestaňte."
            Dvě malé děti kolem ní skotačily a házely po sobě dýňovými koláčky. Obě už byly značně špinavé.
            "Juliusi, Elizabeth! Nechtě toho už!" nařídila žena. Konečně se jí podařilo popadnout oba uličníky za ruce.
            "Ale teto Amy, vždyť je to legrace." Namítl šišlavě chlapec a snažil se jí vytrhnout.
            Liz konečně došlo, kdo je jejich nová profesorka. Bývalá nejlepší přítelkyně její matky. A pokud si dobře vzpomínala, tak také největší přívrženkyně Lorda Voldemorda.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavla Pavla | 2. listopadu 2010 v 19:38 | Reagovat

Super, už se těším na pokračování muhahaha :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama