ER- 6. kapitola

4. prosince 2010 v 14:55 | Tija |  Elizabeth Radlleová
Ahojte,
mám tu pro vás novou kapitolku. Nic moc se v ní neděje, ale to se SNAD od příští kapitolky změní.
Dneska jsem se dívala na původní povídku a můžu říst, že se dívím, že ji kdy kdo četl. Osobně můžu říct, že já bych ěco tak hnusného nečetla :D. Tak jen doufám, že mi i toto za pár let nebude připadat stejně.

Mějte se hezky.
Tija

P.S.: pište prosím komenty. Moc potěší.

6.kapitola

           
Mladá dívka seděla na parapetu okna a dívala se na hvězdy. Vlastně se nedívala. Byla úplně ponořena do svých myšlenek. Mračila se. V hlavě se snažila zjistit, co na škole dělá jedna z nejhorších smrtijedek. Ta se sice chová hezky až skoro přátelsky k čistokrevným čarodějům, ale mudlové, nečistokrevní nebo krvezrádci by se jí měli vyhýbat. Jinak by rozhodně neodešli bez újmy. A teď je tady. Na škole, kde má více jak polovina lidí k čistokrevnosti pořádně daleko. Co tady chce? Ublíží někomu?

Liz se hlavou hnaly chmurné myšlenky. Už si skoro i představovala umučené studenty. Asi by to měla jít říct řediteli. Jenže ten by chtěl vědět, odkud slečnu Harrisovou zná.
A Liz si rozhodně nepřála, aby se někdo dozvěděl pravdu. Dalo ji hodně práce udržet své tajemství dodnes. Jsou sice někteří lidé, kteří ho znají, ale těm bezmezně důvěřuje.

Liz odpoutala svůj pohled od hvězd a rozhlédla se po pokoji. Její kamarádky již dávno spokojeně pochrupovaly a nechaly si zdát krásné sny.

Stoupla si a přešla ke své posteli. Tam si vzala svou hůlku a vydala se do společenky. Nikdo tam už nebyl. Sedla si k jednomu z mnoha stolečků, vyčarovala si pergamen a brk a začala psát. Rozhodla se totiž podělit o své trápení se svou matkou. Ta bude vědět, co dělat.


Ahoj mami,


Jak se máš? A co je nového v městečku?

Včera jsem byla zařazena do koleje. Jsem v Nebelvíru! Zařazoval mě jakýsi klobouk, všichni mu říkali Moudrý klobouk. Dost dobře se s ním kecalo, ale nechtěl toho moc říct. Jen se zmínil, že tu je nebo alespoň byl bráška! Ale víc už mi říct nechtěl. Bohužel!

Dneska nám představili novou profesorku OPČM. To bys neuhádla, kdo to je! Amy Harrisová! Nejsem si jistá, jestli Brumla ví, že je smrtijedka. Napadlo mě, že bych mu to řekla, ale to by mu bylo podezřelé, odkud to vím.

Trochu se i bojím, že by mě mohla poznat. Nevím, co mám dělat.

Měj se hezky.

Elizabeth

Dopsala a podívala se na svůj výtvor. Nechala uschnout inkoust, poté dopis složila a vložila do obálky. Pak se vrátila do pokoje. Se slibem, že psaní odešle hned zítra ráno, se uložila ke spánku.


Dalšího dne po obědě ještě pořád nestačila dopis odeslat. Ráno totiž poprvé za celý svůj život zaspala. A pak už to šlo vše velkou rychlostí. Bylinkářství, dvouhodinovka lektvarů a hledání správných učeben. Dnes bohužel ještě neměla žádnou hodinu s holkami, tak jí nemohly pomoci v určování směru. A když se konečně dostala na oběd, zjistila, že si dopis zapomněla na nočním stolku. Avšak cesta ze sklepení a jídlo jí trvala příliš dlouho, a tak již neměla čas jít do sovince.

Další hodinu měla přeměňování. Celkem se na něj těšila. Tento předmět ji sice nebavil, ale bude to dnes první hodina s Lily a Sárou.

"Proč máme hodiny každá v jinou dobu, když máme ty samé předměty?" zeptala se Liz, když šla s holkami směrem k učebně přeměňování.

"Jde o to, že každý je na trochu jiné úrovni. Takže učitelé po NKÚ rozdělili všechny, co prošli, na horší a lepší. Nechtěli totiž brzdit ty lepší nebo příliš spěchat na ty pomalejší. A v hodinách, na které není tolik zájmu, jsou buď všichni spolu anebo tak, aby jim to vycházelo s ostatními hodinami." Vysvětlila jí Lily.

To už se ale dívky blížily k učebně. Před ní stáli studenti. Byli rozděleni do tří hloučků. V prvním byli jen navštěvovatelé zmijozelské koleje. V druhém stály dívky ze všech tří zbývajících kolejí a nápadně se přibližovali k poslednímu hloučku. Tam stálo několik chlapců. Většina z nich obklopovala Pottera a Blacka.

"Hej, Evansová!" Ozvalo se a Lily zaúpěla.

"Co chceš, Pottere?" zavrčela nazpátek a ani se nepotřebovala podívat, kdo že ji to otravuje.

"Tak kdy tedy se mnou půjdeš na to rande?" Začala zase známá bradavická hádka. Všichni studenti už zhruba věděli, jak bude pokračovat. A ať by se zdálo, že je již přestalo bavit ji poslouchat, opak byl pravdou. Všichni se při tom velmi bavili. Tedy, skoro všichni.

"A kdy pochopíš, že s TEBOU nikdy nikam nepůjdu?!" křikla Lily. Jak ona tyhle rozhovory nesnášela. A ještě víc nenáviděla Pottera. Občas by ho nejraději zaškrtila.

"Evansová, nikdy neříkej nikdy. A já se tě nikdy nevzdám." Usmál se na ni mile a dělal, jakoby si nevšimnul jejích vražedných pohledů. Všichni kolem se zasmáli, ale Lily se jen více naštvala. Chtěla na něj začít ječet, ale přerušilo ji zvonění a příchod paní profesorky McGonagalové.


Po přeměňování měla Liz konečně možnost odnést dopis do sovince. Jelikož neměla vlastní sovu, předala dopis jedné ze školních a poslala ji za svou matkou. Jen doufala, že ji matka odepíše co nejdříve.


První hodinu obrany proti černé magii měla hned další den ráno. Byla celkem nervózní, aby ji Harrisová nepoznala. V duchu se sice ujišťovala, že to není možné, ale semínko nejistoty v ní zůstalo. Rozhodla se proto hrát, že obranu moc neumí.

Hodina začala stejně jako každá jiná. Studenti si sedli do lavic po čtyřech a napjatě čekali, co bude dál. Liz si sedla s holkami. Obrana byla jeden z mála předmětů, kde byly všechny čtyři.

"Dobrý den." Pozdravila své žáky mile nová profesorka. Všichni hned dostali dojem, že hodná žena. Jen Liz si všimla nepatrného lesku fanatismu v jejích očích. I když ona na ni viděla vše ďábelské.

"Byla bych ráda, kdybyste si vytáhli své hůlky. Nejdříve si vyzkouším, na jaké jste úrovni." Oznámila jim a pronikavě si každého prohlédla.

Když měli všichni hůlky nachystané, začala si Harrisová podle třídního seznamu volat žáky po jednom. Zkoušela je soubojem s jinými žáky, kteří byli v abecedním seznamu hned za nimi. Liz šla na řadu jako třetí.

"Sirius Black a Elizabeth Boltnová." Zavolala profesorka. Liz se nejistě zvedla a došla před tabuli. Jen doufala, že její protivník není nemehlo. To by ji totiž její hraná neschopnost kouzlit stála celkem dost

Lizin protivník si stoupl do bojového postoje bez problémů. Liz si naschvál stoupla tak jak by správně neměla. Harrisová jim dala pokyn, aby začali.

"Mdloby na tebe!" zakřičel hned Sirius.

"Protego!" vyčarovala Liz štít. Ale nebyl úplně správně, tak kouzlo, i když oslabené, prošlo. Narazilo by do ní, ale povedlo se jí mu vyhnout. Tím, ale ztratila rovnováhu a spadla na zem. Pak už Blackovi stačilo jen kouzlo Expelliarmus a bylo po boji.

Liz se nemotorně zvedla a podívala se na svou hůlku v Blackově ruce. Moc se jí nelíbilo, že ji nemá u sebe, ale bylo nutné se nechat porazit. I když ze sebe nemusela dělat až tak velkého blbce.

Sirius jí podal její hůlku a vítězně se usmíval. I když něco mu na tom nesedělo. Ve vlaku mu nepřipadala jako nemotorná kouzelnice. Ale možná je zvládla odzbrojit jen proto, že je překvapila.


Když se vystřídali všichni žáci, Liz si oddechla. Nakonec to její malé představení nebylo mezi těmito studenty nijak neobvyklé. Většina z nich toho zvládla ještě méně než ona.

Paní profesorka se na ně mračila. "Myslela jsem si, že v sedmém ročníku už budete umět lépe bojovat. Ale jak vidím, většina z vás ani neumí základní postoj. Proto se v mých hodinách budeme věnovat soubojům. Za domácí úkol si nacvičte základní kouzla. Máte je vyjmenované v učebnici na straně dvacáté. Všechny byste už měli umět." Řekla a ukončila hodinu.

Studenti vyběhli na chodbu a nadšeně si mezi sebou sdělovali své názory. I liz si musela od kamarádek vyslechnout, jak je ta nová učitelka super. Ona sama se ale k pění ód nepřidala. Byla celkem ráda, že příští hodinu nemá s holkami. Ty teď mířily na bylinkářství a Liz se pokusila najít učebnu Studia mudlů.


Po vyučování se Liz sešla s holkami ve společenské místnosti. Nikdo jiný tam nebyl. Všichni si totiž užívali venkovního sluníčka.

"Konečně konec." Vzdychla Emily a hodila sebou do křesla.

"To sice ano, ale zítra to začne nanovo." Postěžovala si Sára a taky si sedla.

"Nevím, co se vám na škole nelíbí. Je to zábava." Zareagovala na to Lily, když si sedala. Ostatní dívky po ní hodily nevěřícnými pohledy a pak se na sebe chápavě podívaly. V jejich pohledu šlo vidět, že se shodly, že je Lily blázen.

"Máme úkol do run. Jdu si je udělat do knihovny. Jde někdo se mnou?" zvedla se Lily z pohovky a pohlédla na své kamarádky. Předem věděla, že s ní žádná nepůjde.

"Počkej chvíli. Jen si zajdu pro věci do pokoje." Překvapila ji Liz. Lily kývla a chvíli čekala. O chvíli se Liz vrátila a obě se odebraly do knihovny.

Cestou narazily na poberty. James hned spustil svou písničku: "Čus Evansová!"

Lily se zamračila a hodila po něm vražedným pohledem. Ale on si toho nevšímal a pokračoval dál: "Půjdeš se mnou dneska na rande?" zařval hlasitě a tím přivolal pěknou řádku lidí. Všichni se už těšili na další hádku.

"S tebou nikdy, Pottere." Odsekla Lily.

"Ale Evansová, nemusíš se stydět. Není vůbec zvláštní, že po mně prahneš." Provokoval ji dál James. Když Lily zrudla vztekem, začali se všichni okolo smát.

"Promiň, ale o ubožáky nemám zájem." Křikla na něj na oplátku Lily. Byla pořádně vytočená.

"Já to vím, a proto se o tebe pokouším, má lásko. Kdybych byl ubožák, dávno bych to vzdal, ale naštěstí pro tebe jím nejsem." Usmál se na ni mile a láskyplně.

"POTTERE!" To bylo to jediné, na co se Lily v tom vzteku zmohla. Přešla k nebelvírskému chytači a dala mu takovou facku, že se mu až hlava otočila. Pak na něj namířila prstem, div že mu nevypíchla oko. "Ještě jednou mi řekneš ´má lásko´ a uvidíš, co s tebou udělám!" křikla a oddupala pryč. Za sebou nechávala zmateného Jamese a ještě více zmatené studenty. Něco podobného Lily ještě nikdy neudělala.

Liz si prohlédla kolemstojící a pak pokrčila rameny. Sice od Lily tak vášnivou reakci nečekala, ale nezdálo se jí to zvláštní. Vydala se za svou kamarádkou.


V knihovně si půjčily knihu o runách a začaly překládat daný text. Liz to vůbec nešlo, ale Lily jí pomohla. Netrvalo tedy ani dvě hodiny a měly vše hotové. Pak se vydaly ven.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pája Pája | Web | 10. ledna 2011 v 19:21 | Reagovat

Tak co bych ti tu tak napsala. Hmm.
Dobře ty! 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama